Reklama
 
Blog | Lukáš Jelínek

Mimořádně ohavný zákon vstupuje v účinnost

Je tady začátek účinnosti novely zákona o provozu na pozemních komunikacích, nazývané lidově „bič na osobu blízkou“. Jedná o zcela bezprecedentně ohavný zákon, který trhá ústavní práva na kusy a přinese negativní dopady na bezpečnost provozu.

S velkým humbukem oznámila včera řada českých mainstreamových médií, že „končí výmluvy na osobu blízkou“ a zaplnila své (často) úvodní stránky neobjektivními články o tom, co nový zákon přinese. Tyto články věrně přizvukují zastáncům zákona, aniž by se kdokoli z autorů byť jen trochu zamyslel nad tím, co zákon doopravdy znamená. Na rovinu říkám, že ho považuji za zcela bezprecedentní a mimořádně ohavný – a to z řady důvodů.

Úmyslné krácení ústavních práv

Změna, která nyní vstupuje v účinnost, se do zákona č. 297/2011 Sb. dostala poslaneckým pozměňovacím návrhem. Sněmovnou ho tlačil Stanislav Huml – bývalý policista, který po mezidobí v soukromé sféře vstoupil do politiky a přes kandidaturu za SNK-ED a Věci veřejné se postupně dostal až do ČSSD (jeho předlistopadové členství v KSČ nepovažuji za skutečnou politickou činnost). Hovořil o něm jako o „vypořádání se s osobou blízkou“.

Pod uvedenou marketingovou nálepkou se skrývá úmysl krátit práva zaručená ústavně, konkrétně článkem 37, odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Takový úmysl je zjevně protiústavní (i když vypadá jako elegantní řešení, jak se má represivní aparát nažrat a LZPS zůstat celá), protože porušuje čl. 3, odst. 3 LZPS. Nikomu totiž nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod; přitom právě o to se „bič na osobu blízkou“ zcela otevřeně snaží. Tohle je ta úplně největší zrůdnost celého řešení, a je skutečně bezprecedentní, protože tak daleko ještě žádný zákon nezašel.

Reklama

Snížení bezpečnosti na silnicích

Jakkoli se tvůrci a zastánci zákona ohánějí bezpečností provozu, toto vyvolá pravý opak. Výrazně se totiž oslabí působení bodového systému u těch přestupků, na které se opatření vztahuje. Týká se to – navzdory některým komentářům v médiích – i přestupků nebezpečných, konkrétně jízdy na červenou a výraznějšího překročení nejvyšší povolené rychlosti. Za ně se dnes uděluje vysoký počet bodů, při opakovaném spáchání i zákaz řízení. To nyní padne. Pokud někdo bude mít možnost jen zaplatit pokutu a nedostat body či nepřijít o řidičák, co asi udělá? Pro některé řidiče to bude prostá „daň z rychlosti“, kterou bez mrknutí zaplatí.

Celé to působí dojmem, že je cílem spíše vybrat peníze do obecních rozpočtů, než řešit bezpečnost. Snadné inkaso pokut povede k dalšímu bujení automatických radarů na místech, která budou slibovat vysokou výtěžnost. Praha zřejmě co nejdřív dokončí systém úsekových měření, aby konečně začal pořádně vynášet (dosud magistrát nestíhal řešit už ty přestupky, které měřiče zaznamenávaly v současné konfiguraci).

Zneužívání procesní úpravy

Procesní úprava v zákoně přímo vybízí k co nejpasivnějšímu přístupu ze strany úřadů. Čím pasivnější bude, tím to bude pro obec výhodnější. Pokud totiž provozovatel vozidla nezaplatí hned na počátku, bude požádán o sdělení řidiče. Pokud nastane situace, že provozovatel buď řidiče nesdělí (s využitím práva odepřít výpověď) nebo řidiče sice označí, ale ten řízení popře, má správní orgán dál pátrat po viníkovi.

Jenže proč by to dělal, když tím svoji pozici jen zhoršuje? Mnohem výhodnější je postupovat laxně, řidiče „nenajít“ a plně se zahojit na provozovateli vozidla. Finanční motivace pro obec je zcela jasná – čím pečlivěji a aktivněji se bude postupovat, tím méně peněz se vybere. Jak to tedy bude vypadat v praxi, si lze celkem snadno domyslet.

Buď potrestáme viníka, nebo se zahojíme na někom jiném

Ze zákona úplně čiší, že „to musí někdo odskákat“. A když ne ten, tak onen. Vinen, nevinen, všechno jedno. Nač zajišťovat důkazy a prokazovat někomu zavinění? To je přece přežitek, moderní společnost postupuje jinak! V tomto případě drží Černého Petra provozovatel vozidla, který nemá prakticky žádnou možnost se bránit – je vůči němu uplatněna presumpce viny. I když udělá maximum pro odhalení a postih viníka, plně spolupracuje se správním orgánem, je mu to k ničemu. Když řidič–viník popře, že v daný okamžik řídil, má provozovatel smůlu. Zaplatí pokutu, protože nezajistil, aby s vozidlem nebyl spáchán přestupek.

Mimochodem zajímavé je, že pokud náhodou viník usvědčen bude, provozovatel již postižen nebude. Postrádá to samozřejmě logiku – buď udělal něco špatného a pak má být sankcionován (bez ohledu na to, že sankce postihnou i někoho jiného), nebo nic špatného neudělal, a pak být sankcionován nemá. Opět se vracím k tomu, že tady zjevně nejde o potrestání spáchaných přestupků, nýbrž jen a pouze o snadný výběr peněz.

Pár slov závěrem

Jestli bylo opravdu cílem zvýšit bezpečnost silničního provozu, tak se tímto diletantským opatřením povedl pravý opak. A doufejme, že to tak bylo. Že pravým cílem nebylo něco úplně jiného, čímž nemám až tolik na mysli výše zmíněné rýžování do obecních rozpočtů (či v horším případě i spřáteleným firmám, které obcím pronajímají radary).

Ideální místo k instalaci automatického radaru

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama