Reklama
 
Blog | Lukáš Jelínek

Proč nechtít Formuli 1 v Praze

Občas se najde důvod, proč i nadšený fanoušek řvoucích monopostů odmítá možnost mít závodní okruh co by kamenem dohodil. A u uvažovaného okruhu v Malešicích je takových důvodů dokonce víc.

Jsem nadšeným fanouškem automobilových závodů, včetně těch okruhových, mezi které patří i zmiňovaná Formule 1. Přesto když slyším o plánech postavit nějaký takový závodní okruh v Praze, vstávají mi hrůzou vlasy na hlavě. Kouká z toho totiž pořádné (a pořádně drahé) fiasko.

Předem říkám, neobávám se žádných problémů s hlukem apod., vzhledem k tomu, že se jedná o neobydlenou oblast, a že by kvalitní stavební řešení mohlo eliminovat přenos hluku do vzdálenějších (obydlených) lokalit. Stejně tak nepovažuji za tak velký problém dopravní zátěž okolních komunikací (i když velké sportovní podniky – jako třeba zmíněné efjedničky – navštěvuje i více než 100 000 diváků). Velké závody by se tam měly stejně konat jen zřídka.

Jako zcela zásadní problém vidím mohutný tunel do veřejných rozpočtů, který z toho kouká, přestože primátor Bém ujišťuje, že se bude jednat o čistě soukromou investici. Je tu totiž několik malých háčků, které – budou-li zaseknuty – vytáhnou z městské i státní kasy mnoho zbytečných miliard.

Reklama

Prvním problémem je už samotná stavba okruhu. Aby měl smysl (tedy aby měl někdo vůbec zájem na něm startovat; o nutnosti splnění regulí FIA nemluvě), musí být dostatečně dlouhý, mít dobré zázemí jak pro závodnické týmy, tak pro pořadatele, a samozřejmě také vše potřebné pro diváky (tribuny, parkoviště apod.). Tedy nastanou problémy s výkupem pozemků, s výstavbou infrastruktury (úpravu okolních komunikací také zaplatí investor?) atd.

Dále tu máme nutné státní záruky. Pořadatelé velkých automobilových soutěží požadují, aby stát ručil za závazky provozovatele okruhu. To proto, že náklady jsou enormní a pořadatelé si chtějí pojistit, aby dostali vždy zaplaceno. Mimochodem, po světě je mnoho již postavených závodních okruhů, které mají o automobilové soutěže velký zájem a vlády států, kde tyto okruhy leží, záruky ochotně poskytnou (proto by to v případě pražského okruhu musela udělat i ta česká).

A konečně poslední tunelová hrozba tkví v rizikovosti investice a hrozbě tzv. stadion-syndromu. Jde o to, že buď již během stavby, nebo někdy v dalších letech, může z nějakých důvodů nastat situace, že budou provozovateli okruhu chybět peníze (ostatně to vidíme u brněnského okruhu – motocyklová VC Brna je i přes velkou návštěvnost silně ztrátová). A ten udělá co? Obrátí se na stát. Udělala to (naštěstí neúspěšně) Sazka pro svoji hokejovou halu, udělal to majitel „národního“ fotbalového stadionu v Paříži, udělalo to mnoho dalších investorů. Většinou úspěšně. Hrozí to i tady. Tím spíš, že je okruhů tolik a mnohé mají již dnes existenční problémy.

Z těchto důvodů odmítám stavbu závodního okruhu v Malešicích. Přes dnešní sliby čistě soukromé investice si s vysokou pravděpodobností vyžádá nemalé peníze z veřejných rozpočtů. Peníze, které budou chybět třeba při výstavbě metra nebo vnějšího pražského okruhu. Je lepší si zajet na závody aut někam jinam, než mít okruh přímo u nosu a jezdit po rozpadlých silnicích, na které nezbyly peníze.