Nechapu proc se snazite proste matematicke pravidlo kterym se lide zcela prirozene ridi hnat do cernobilych extremu. Vy sam v zivote dozajista intuitivne pouzivate poctem pravdepodobnosti a urcite nesedite doma protoze by vas _treba_ mohlo na ulici srazit auto a patrne se vyhybate nocnim prochazkam parkem.

Jeden příklad z nedávné minulosti – předsudky vytvořené vůči odpůrcům zákona 411/2005 Sb. Spousta lidí pokládá – mimo jiné i kvůli silné masáži od médií a politiků – příslušníky této skupiny automaticky za silniční piráty. Přitom je to naprostý nesmysl, nikdo nikdy neprokázal, že by se odpůrci zákona chovali i jen statisticky nebezpečněji než jeho příznivci. A už vůbec, že by se KAŽDÝ člen této skupiny na silnici choval bezohledně.

Jinak ještě k těm Čechům v cizině – obvykle bývá takový článek laděn soucitně, ve stylu „on přece není tak zlý, aby ho tam měli trestat“.

Jistěže ne všichni podnikatelé jsou podvodníci. Ale pokud předpokládám že jsou, můžu už dopředu počítat s tím, že mi nezaplatí fakturu včas, a připravit se na to.

Když jdu nočním Karlínem a za mnou se trousí pětice mladistvých Romů, můžu si ušetřit spoustu problémů, když nastoupím do nejblížší tramvaje směr centrum. Jistě, třeba jsou neškodní… ale co když ne?

Když mi Žid nabízí neodolatelný obchod, rozhodně udělám dobře, když dám smlouvu nejdřív přečíst svému právníkovi. Samozřejmě to nemusí být šizuňk… ale co když je?

Pokud se poblíž motá přiopilý Ukrajinec, rozhodně udělám dobře, když se přesunu jinam. Jistě, možná to není veterán z Afghanistánu… ale co když je?

Předsudky nejsou samy o sobě špatná věc. Naopak, jsou součástí naprosto přirozeného procesu poznávání a učení se: náš mozek bere ty informace, které má k dispozici, a na jejich základě se snaží vytvořit použitelnou strategii přežití – to je předsudek.

Samozřejmě, že jsme četli „zaměstnanec spáchal“: mzdová účetní zpronevěřila tři miliony, policista přijal úplatek, politik nedodržel slib daný voličům – to všechno jsou zaměstnanci. To se snad má psát „Muž přijal úplatek“, „Žena zpronevěřila“? Nebo snad ještě lépe „Osoba zpronevěřila“, „Osoba přijala úplatek“, abychom se nějak nedotkli práv žen?

A stejnětak jsme mockrát četli „Čech udělal to a to“ – namátkou vzpomínám na toho Čecha, co zabil svou přítelkyni, nebo toho, co způsobil lesní požár. Společným jmenovatelem takových zpráv je fakt, že ten Čech něco spáchal v cizině a PROTO je zmiňováno, že to byl Čech. A naopak – když cizinec spáchá něco tady, nechť je zmíněno, že je cizinec. Tak to má být.