Na českém trhu se prodává hodně levného, nepříliš kvalitního zboží. O takové zboží je poměrně velký zájem, lidé často preferují větší množství něčeho méně kvalitního než menší množství kvalitnějšího. Jenže bohužel je faktem – a nedávno publikované testy to prokázaly – že totéž zboží (myšleno stejný výrobce a stejné typové označení) prodávané na různých trzích může být různě kvalitní, bez ohledu na cenu.
Již dříve se hovořilo třeba o Coca-Cole, která je pro některé trhy slazena cukrem, pro jiné glukózovo-fruktózovým sirupem. Poprvé se o tom hovořilo v souvislosti s Mexikem, kdy Mexičané vyráželi do USA koupit si svůj oblíbený nápoj v kvalitnější, cukrem slazené verzi. Podobný rozdíl byl mezi Coca-Colou prodávanou v Česku (cukr) a na Slovensku (sirup). Tady jsme patřili ještě do té „lepší“ skupiny.
V jiných případech je to ale o poznání horší. Stejně označené výrobky dodávané na různé trhy obsahují různá množství klíčových surovin, případně stejná množství, ale v různé kvalitě. Čím více na východ, tím kvalitativně hůře, přestože cena nijak výrazně neklesá nebo dokonce stoupá. Neplatí to samozřejmě obecně, ale v řadě případů to tak skutečně je (a čím větší výrobce, tím je pravděpodobnost vyšší).
Pro Čechy – chtějí-li získat skutečně kvalitní zboží – tak zbývá jediná, ovšem docela snadno dostupná možnost: vyrazit za hranice, tedy především do Německa, případně Rakouska. Důvodů, proč je to nyní tak snadné, je řada:
- Jsme v EU a tedy každý si může dovézt libovolné množství zboží, aniž by narážel na nějaké limity nebo platil clo.
- Jsme v Schengenu a tak lze přes hranice cestovat volně, bez zdržování, jakkoli často.
- Platební kartou lze v zahraničí platit bez poplatku (většina lidí tedy nebude muset řešit směnu peněz).
- Přeshraniční hromadná doprava je poměrně hustá; ostatně již před vstupem do EU (o Schengenu nemluvě) jezdil příměstský autobus z Drážďan až do Teplic.
Určitým problémem může být jazyková bariéra, ale kdo vyrazí například do německého super/hypermarketu, nic zvláštního umět nepotřebuje. Stačí aby poznal, že si třeba místo likéru nekupuje olej (vzpomínám na reklamní hudební klip od Ivana Mládka z počátku 90. let, kde taková situace nastala).
Čili, ať si každý zváží, nakolik to má smysl – a v případě, že se kvalita nezačne brzy pronikavě zlepšovat, neváhá jezdit nakupovat do ciziny. Vypadá to možná nevlastenecky, ale je potřeba dát výrobcům najevo, že „takhle tedy ne“.