Vítězný návrh architekta Jana Kaplického již stihl vzbudit mnoho emocí. Sice mírně pochybuji, zda je to pro dané místo to nejlepší řešení, ale přitom mi takto vypadající budova nijak nevadí, a pokud bude stát, nemám s tím problém.
To se ale netýká průběhu soutěže, ve které se budoucí podoba knihovny vybírala. Vítězný návrh porušuje zásadním způsobem podmínky soutěže, a jako takový neměl být vpuštěn do druhého kola. A to bez ohledu na to, jak se návrh členům komise líbil nebo jak věhlasný architekt je jeho autorem. Protože vpuštěn byl (a následně zvítězil, ale to teď není podstatné), nejde v podstatě o nic jiného, než o výsměch těm, kdo dodržují pravidla.
Vůbec se nedivím, že chtějí neúspěšní autoři podávat soudní žaloby, a budu velice rád, když soud co nejdříve soutěž označí za neplatnou. I když údajně není možné, aby o tom soud rozhodoval, protože to pravidla vylučují a za jedinou oprávněnou instituci označuje Mezinárodní unii architektů. Na druhou stranu, jde o zakázku financovanou z veřejných peněz, proto se na to vztahuje zákon o zadávání veřejných zakázek, a tedy existuje cesta, jak realizaci neférově vybraného návrhu zabránit.
Někdo si může říci: vždyť o nic nejde. Ale ona to není pravda. Kdyby ostatní autoři věděli, že se komise vykašle na podmínky zadání a bude návrhy posuzovat podle svého, velice pravděpodobně by dodali úplně jiné návrhy.
Nabízí se zde jisté přirovnání ke startu televize Nova – to byl totiž velice podobný případ, byť v trochu jiné rovině. Vyhrál projekt společnosti CET 21, který nabízel „intelektuálskou“ televizi. Naproti tomu ostatní zájemci přinesli do soutěže realistické komerční projekty. Televize Nova pak ale od samého začátku nabízela ryze komerční program, který byl naprosto v rozporu s vítězným projektem a velmi se blížil tomu, co obsahovaly projekty neúspěšné. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání měla televizi okamžitě sebrat licenci – místo toho však byly naopak podmínky upraveny, aby se do nich komerční model vešel.
Každé další takové rozhodnutí jen ukazuje, že dodržovat pravidla se nevyplácí, naopak že je lepší buď švindlovat, nebo rovnou kašlat na podmínky a využívat „postranních kanálů“. Špatná zpráva pro nás, daňové poplatníky, kteří musíme tohle všechno financovat – jak přímo, tak i prostřednictvím případných prohraných arbitráží.