Zdálo by se logické, že někdo vytvoří nějaké dílo a nabízí ho za určitou cenu. Kdo má o dílo (originál, rozmnoženinu, licenci) zájem, prostě peníze zaplatí a dílo užívá. Pokud autor chce, může dílo nabídnout i zdarma nebo dokonce „svobodným způsobem“, tedy umožnit uživateli další svobodné nakládání s dílem – neomezené šíření, zkoumání a úpravy.
Už jsme si ovšem zvykli, že tak průzračné to není. Existují všelijaké autorské poplatky, které se musí platit při užívání již jednou (či dvakrát, třikrát…) zaplacených děl, nebo dokonce i v případě, že člověk žádné dílo neužívá (například pokud si někdo kopíruje své účetní doklady). V novém občanském zákoníku však číhá jedna nástraha, která tohle ještě dalece překonává.
§ 2374 zavádí úplnou novinku: právo autora na „přiměřenou dodatečnou odměnu“, a to tehdy, „není-li odměna za poskytnutí licence ujednána v závislosti na výnosech z využití licence a je-li tak nízká, že je ve zřejmém nepoměru k zisku z využití licence a k významu předmětu licence pro dosažení takového zisku“. Tohoto práva se autor nemůže vzdát.
Co to, přeloženo do lidské řeči, znamená? Založíte si například grafické studio, pořídíte příslušný software a nějakou dobu podnikáte. Máte úspěch, vyděláváte dost peněz, a najednou přijde zástupce softwarové firmy, že máte zaplatit dodatečnou odměnu. Určí ji jako pětinu vašich tržeb, s tím, že pokud na to nepřistoupíte, podá na vás žalobu. Soud pak bude postupovat podle odstavce 2 zmíněného paragrafu a odměnu nějak stanoví.
Fikce? Vůbec ne! Takhle to skutečně může být. Ale to není vše. Každý protřelý drogový dealer ví, že nejlepší je první dávku nebo několik dávek dát zcela zdarma. A až se vytvoří závislost, začít vyžadovat náležité ceny. Přesně totéž se může stát i tady. Software bude zdarma a po pár letech začne jeho tvůrce kasírovat úspěšné firmy.
Je tu i další zrůdnost, spočívající v tom, že se autor nemůže svého práva předem vzdát. Tím se vytváří nejistota, protože i kdyby autor předem řekl, že nikdy za své dílo nebude nic chtít, takové prohlášení je neplatné a až se autor za pár let dostane do finanční tísně, může vzít dodatečnou odměnou zavděk. Podobně v případě softwarové firmy, která může mít nového majitele a ten se rozhodne začít rýžovat na tom, co bylo původně zdarma.
Hovořím stále o softwaru, protože je mi tato oblast blízká, ale platí to i pro jiná díla – grafická, fotografická, hudební, audiovizuální… Prostě nemyslete si, že když jste za vytvoření firemního loga zaplatili pouhých pět tisíc, bude to vše. Může být, ale také nemusí. Když budete úspěšní, autor si třeba řekne o svůj díl vašich zisků.
Zajímavé také bude, jak o dodatečné odměně vůbec účtovat. V účetnictví se budou zřejmě muset na dodatečnou odměnu vytvářet předem rezervy (v souladu se zásadou věrného a poctivého obrazu) v těžko odhadnutelné výši, a podle skutečné dodatečné odměny je pak rozpouštět. Podle současné legislativy ale nebudou daňově uznatelné.
Zmíněný paragraf se do návrhu nedostal jen tak náhodou. Musel tam být vsunut zcela cíleně. Při veřejném připomínkování jsem na něj upozorňoval (včetně následků, jaké to může mít) – a výsledek byl, že v upravené verzi přibyl dovětek, že se autor tohoto práva nemůže vzdát, což tam předtím nebylo. Tedy jak tvůrci nového zákoníku na ministerstvu, tak i legislativní rada vlády a další zúčastnění tam toto z nějakých důvodů chtějí mít. A chtějí to zřejmě i poslanci, pokud si návrh zákoníku vůbec přečetli (čímž si nejsem tak jistý).
Takže si to ještě jednou shrňme. Od 1. ledna 2014 bude užití jakéhokoli autorského díla k výdělečným účelům riskantní. Zejména dokud nebude k dispozici judikatura, bude situace krajně nepřehledná a potenciálně velmi nebezpečná. Předpokládám též, že tento „výdobytek“ není běžnou součástí právních řádů a proto hrozí mezinárodní arbitráže proti ČR ze strany zahraničních firem, které tu budou podnikat a bude na ně uvalena povinnost platit dodatečnou odměnu. Každopádně se v příštím roce „máme na co těšit“.