Vraťme se nejprve daleko před první červenec letošního roku, kdy nastaly „velké změny“ na našich silnicích, do doby schvalování zákona o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích – dnes známého jako „čtyřistajedenáctka“.
Že situace na silnicích byla neudržitelná, není sporu, nějak se to řešit muselo. I vzniklo v průběhu let postupně několik návrhů, až ten poslední se ministru Šimonovskému podařilo protlačit sněmovnou. Byl sice v dobrém i špatném poupraven poslaneckými iniciativami, ale základ zůstal prakticky stejný. Když byl zákon na světě, ukázalo se, že některé věci upravuje nejednoznačně, nebo přímo gumově. A to byl přesně ten klíčový moment, kdy se začaly dít věci.
Nejdřív přišel alkohol – tedy hranice, od které je jeho přítomnost v krvi při řízení považována za trestný čin. Ředitel služby dopravní policie Zdeněk Bambas přednesl představu svou, resp. oficiální určení pro Policii ČR: 0,8 promile. I když jde o hranici poměrně nízkou (v některých státech je až do této hranice povoleno řízení), není to ten hlavní problém. Ten totiž spočívá v tom, že podle české judikatury se za stav vylučující způsobilost nepovažuje hodnota nižší než 1 promile. Soudci a státní zástupci se hned ozvali – případy pod 1 promile budou házet pod stůl. Dopravácký ředitel však názor nezměnil a trvá na něm dodnes.
Ve druhé vlně tu byly tzv. antiradary. Zákon zakazuje aktivní antiradary (rušičky), které jsou navíc stejně v rozporu se zákonem o elektronických komunikacích. Problém ale nastal u pasivních antiradarů, tedy detektorů. Dlouho byly oficiálně pokládány za povolené, a protože se s novým zákonem nic nezměnilo, bylo skutečně překvapivé, že najednou mělo být vše jinak. Proti detektorům se postavil nejdřív policejní ředitel Bambas, a následně také ministerstva dopravy a vnitra.
V tomto případě jde o dvě věci. Jednak o posouzení současného stavu, a pak také o možnosti vůbec detektory zakázat. Dnešní stav je ten, že zakázány nejsou – důvod nového stanoviska je více než zajímavý. Prý se při hodnocení „ovlivnění funkce prostředků policie“ rozumí funkce kontrolní, nikoli technická. Zákon však nic takového netvrdí. Proto by se s takovým výkladem nemělo v žádném případě operovat. Kdo to dělá, pak buď ukazuje svoji neznalost základů práva, nebo – a to je horší – tak činí úmyslně.
Zastavme se ale ještě u otázky zakázatelnosti detektorů. Některé státy tak činí, u nás by to ale s největší pravděpodobností nešlo. Jak nedávno správně připomněl někdejší autor zákona o svobodném přístupu k informacím, Oldřich Kužílek, by takový zákaz byl protiústavní. Listina základních práv a svobod totiž zaručuje právo na příjem informací, které nelze nijak – ani zákonem – omezit. A zákaz detektorů by byl takovým omezením příjmu informací.
Důvod k napsání tohoto textu mi ale dal případ nejčerstvější. Ve zpravodajství České televize jsme měli možnost dozvědět se nový výklad ustanovení § 118c, odst. 1, zákona 411/2005 Sb., které se zabývá vracením zadržených řidičských průkazů. Prý je ona známá pětidenní lhůta pouze lhůtou pořádkovou a povinnost vrácení z ní nevyplývá. Opět svérázný výklad – tentokrát přímo z ministerstva dopravy. Je jasně vidět, že pojmy jako presumpce neviny nebo „in dubio pro reo“ jsou pro někoho zcela prázdné. A to vůbec nemluvím o obyčejné slušnosti a smyslu veřejné správy.
Je zajímavé, že takové podivné výklady nacházíme zrovna v dopravě. Vypadá to, jako kdyby člověk, který se účastní silničního provozu, byl již tímto faktem poloviční zločinec. Jak jinak si vysvětlit tyto snahy, stejně jako různé pokusy o likvidaci dalších stavebních kamenů klasického práva. Často jsou například slyšet názory, že by se měla zrušit možnost odmítnout výpověď proti blízké osobě. Tedy něco, co existuje i u skutečně těžkých zločinů (např. včetně vraždy), by mělo být zlikvidováno jen proto, aby se někomu zjednodušilo vyšetřování dopravních přestupků. Co by to pro společnost znamenalo, na tom autorům takových nápadů nezáleží.
Buďme vůči podobným věcím ostražití. Brzy bychom mohli být svědky toho, že se člověk stane zločincem již tím, že se narodí. Není to úplně utopická představa.