Reklama
 
Blog | Lukáš Jelínek

Jak ČSSD podporuje živnostníky

Česká strana sociálně demokratická toho pro české živnostníky tolik udělala - ale oni jsou nevděční, nedokáží tuto práci ocenit, a hlavně, nedávají za to straně hlasy ve volbách. Ale jak je to doopravdy - zlepšily se za vlády ČSSD v naší zemi podmínky pro podnikání?

ČSSD ústy bývalého ministra Jiřího Havla tvrdí, že živnostníci nevidí velký kus práce, který pro ně strana vykonala. Jenže otázka zní, jestli to, co se pro drobné podnikatele změnilo, jim opravdu pomohlo. Zda to nebylo podle hesla „chtějí naše dobro, nenechme si ho vzít“.

Tady je stručné shrnutí toho, jak se změnily zákony a další předpisy během 8 let, co byla ČSSD ve vládě. Pro větší přehlednost jsem to rozdělil podle oblastí, kam změny spadají (uvádím jen některé změny:

Živnosti, administrativa

  • rozštěpení živností – Oproti dřívějšku byly zavedeny přesné definice náplní živností. Současně se některé živnosti rozštěpily na větší počet (některé až na pět, např. oblíbená živnost „koupě a prodej“), což přineslo také povinnost výměny živnostenských listů (ta byla sice později zrušena, ale mnoho ŽL již bylo vyměněno). Začínajícím podnikatelům to přinese více administrativy a vyšší náklady.
  • přesuny mezi kategoriemi (volné, vázané atd.) – Zásadní změna nenastala, k přesunům došlo v závislosti na tlaku té které zájmové skupiny. Některé živnosti (např. telekomunikační služby) byly přesunuty úplně vně živnostenského podnikání.
  • více dokladů – Ke zřízení nebo rozšíření živnosti se předkládá více dokladů. Jmenovitě např. potvrzení o bezdlužnosti na daních a pojistném.
  • komplikace s odpovědnými zástupci – U živnostníků, kteří nemají potřebnou kvalifikaci a využívají tedy dohled odpovědného zástupce, se situace výrazně zkomplikovala. Pro zástupce platí nyní řada omezení, která přinášejí vyšší administrativní zátěž a prodražují podnikatelskou činnost (např. sdružení 3 podnikatelů musí mít již 2 odpovědné zástupce).
  • administrativní zátěž – V mnoha případech byly zavedeny nové administrativní povinnosti (recyklační poplatky, nové poplatky autorským organizacím, obalová administrativa, označování výrobků, nové státní registry atd.), které zcela logicky zvyšují náklady a komplikují podnikání.
  • omezení plateb v hotovosti – Mnohdy je platba v hotovosti jedinou možností, jak mít jistotu zaplacení za dodávku zboží. Je ji sice možná nahradit některými platebními instrumenty (neodvolatelný dokumentární akreditiv atd.), ale banky si za to nechají pořádně zaplatit.
  • zrušení jednoduchého účetnictví – Místo něj byla zavedena tzv. daňová evidence, která se ovšem od jednoduchého účetnictví liší prakticky jen tím, že přesná podoba není tak striktně stanovena. Současně se změnou ale byl rozšířen okruh těch, kdo musí vést účetnictví podvojné.

Povinné platby, dotace

  • změny DPFO – Stejně jako pro všechny ostatní občany došlo k mírnému snížení daně z příjmů od roku 2006. V předchozích letech ale daň reálně rostla, protože se neposouvaly hranice pásem a výše odpočitatelné položky.
  • minimální daň – Pro většinu živnostníků platí ustanovení o minimální dani (resp. daňovém základu). I podnikatelé hospodařící se ztrátou jsou zatíženi daní odpovídající polovině průměrné mzdy.
  • zvýšení vyměřovacího základu po pojistné – Vyměřovací základ, z něhož se počítá zdravotní a sociální pojištění, postupně rostl. Bylo to zdůvodněno zrovnoprávněním živnostníků a zaměstnanců. Je sice pravda, že živnostníci mají vyměřovací základ nižší, jenže tu zbývající část u zaměstnanců platí zaměstnavatel, tyto peníze zaměnstnanec vůbec nevidí (dohromady s hrubou mzdou dávají tzv. superhrubou mzdu, která při 20 tisících hrubého dělá 27 tisíc Kč).
  • rychlé zvyšování minimálního základu pro pojistné – Souvisí se zvyšováním minimální mzdy, na kterou bylo minimální pojistné dříve navázáno. Mezi lety 1998 dodnes stouplo toto minimum přibližně na čtyřnásobek.
  • zavedení paušální daně – Na první pohled lákavá možnost využít daňový paušál místo výpočtu podle účetnictví/evidence byla dost výrazně zkomplikována, takže nikdo nemá chuť ji používat.
  • zvýšení výdajových paušálů – Podobná situace. Byly zvýšeny paušály, ale logika zařazení jednotlivých živností do různých kategorií je dost podivná.
  • zavedení registračních pokladen – Opatření zdůvodňované potíráním daňových úniků. Platí ovšem jen pro obchodníky a restauratéry, kdežto největší úniky tímto způsobem jsou u řemeslníků (instalatéři, zedníci atd.), kde je navíc řešení prakticky nemožné. Zatímco se stále hovoří o nákladnosti pořízení pokladen, mnohem větší problém je údržba a servis, protože ji smí provádět jen certifikované firmy, což ve výsledku není levná záležitost. Navíc, v zákoně jsou mnohé hrubé chyby, například v souvislosti s internetovým prodejem.
  • zrychlení odpisů – V některých odpisových třídách se odepisování zrychlilo. Nicméně se ale neposouvaly hranice pro zařazení do (odepisovaného) investičního majetku, takže se během doby reálný stav zhoršil.
  • dotace z rozpočtů – Sice se objevilo mnoho příležitostí, jak získat různé účelové dotace, ale cesta k nim je tak složitá a administrativně náročná, že do toho málokdo jde.

Pracovní právo

  • zhoršení pozice zaměstnavatele – Během 8 let vlády byla zavedena různá opatření, jejichž výsledkem byly náročnější podmínky při zaměstnávání lidí, hlavně u drobných podnikatelů (větší administrativa, větší pravomoci odborů, kolektivní smlouvy vyššího stupně atd.).
  • placení nemocenské – Nově zavedenou věcí je, že nemocenskou budou vyplácet zaměstnavatelé. Zejména zaměstnavatelé s několika málo zaměstnanci se mohou dostat do značných problémů, pokud několik zaměstnanců onemocní.

Zmíněné změny sice někdo může považovat za zlepšení podmínek pro živnostníky, ale oni sami to obvykle vidí jinak. Představovali by si to přibližně takhle:

Reklama
  • větší flexibilita na trhu práce – Dnes je hodně riskantní přijímat zaměstnance v situaci, kdy není jisté, jestli pro něj za rok nebo dva bude práce. Propuštění pro nadbytečnost je velice drahé, vzhledem k výpovědní lhůtě a výši odstupného.
  • zrušení minimální daně – V situaci, kdy se z nějakého důvodu nedaří a podnikání končí ztrátou nebo malým ziskem, je minimální daň dalším klackem pod nohy. Peníze, které by se daly nějak investovat, padnou na daň, která nemá logické opodstatnění. Totéž vysoká minima pro pojistné.
  • zrušení registračních pokladen – Povinné pokladny znamenají zvýšení nákladů. Kdo chce podvádět, bude podvádět i s nimi.
  • odbourání zbytečného papírování – Podnikatelé chtějí podnikat, ne vyplňovat stohy papírů a shánět různá potvrzení.
  • elektronická komunikace – Souvisí s předchozím. V mnoha případech by se vše zjednodušilo (nepovinnou!) elektronickou komunikací s úřady. Ta by ale musela skutečně fungovat, a ne aby člověk narážel na množství překážek jako dosud.
  • nižší daně místo dotací – Lepší je zaplatit méně na daních, než platit více a pak dostávat dotace.
  • průhlednější veřejné zakázky – Situace v zadávání veřejných zakázek je otřesná. U tzv. podlimitních zakázek, které se živnostníků týkají nejvíc, je situace nejhorší. Běžně to vypadá tak, že jsou na určitý úřad napojeny stále tytéž firmy, které královsky vydělávají, přestože jejich služby jsou mizerné. Jiní podnikatelé by poskytli lepší služby za méně peněz, nemají však šanci zakázky dostat.

Politická strana, která si toto vezme k srdci, má ve volbách u živnostníků velkou šanci. Zatím se ale bohužel zdá, že si to k srdci nebere nikdo – maximálně tak ve slovech, ale nikoli v činech.