V první řadě připomenu, že se bavíme o nominálním zhodnocení, reálné zhodnocení je většinou utopií (úroky nedosahují výše inflace). Ale i tak je pořád lepší inflaci podstatně kompenzovat než ji nechat z peněz ujídat naplno. Na běžných účtech, které bývají úročeny obvykle v oblasti 0 – 0,4 %, se tedy inflace pořádně vyřádí.
Běžné i specializované sdělovací prostředky se sice často na tuto oblast zaměřují a přinášejí různé přehledy a srovnávací testy bankovních produktů, přesto ale zůstávají omezeny na to, co banky každému přímo vnucují a co většinou nebývá příliš výhodné – tedy různé termínované vklady, spořicí účty a podobně.
Existuje ale možnost, jak peníze (nominálně) velmi dobře zhodnocovat, a přitom je mít stále k dispozici (tedy nemuset přistoupit na dlouhou výpovědní lhůtu). A dokonce nejde o jeden jediný produkt, nýbrž o celé svého druhu odvětví, kde je poměrně silná konkurence.
Kdo chce nakupovat nebo prodávat na burze akcie či jiné cenné papíry (případně deriváty apod.), uzavře smlouvu s nějakým obchodníkem, tedy společností, která obchody na BCPP a jiných burzách zprostředkovává. Součástí smlouvy je též zřízení a vedení tzv. evidenčního účtu. Ten má dvě hlavní složky: pro cenné papíry a pro peníze.
Z hlediska zhodnocení peněz nás zajímá právě ta peněžní část evidenčního účtu. Mívá totiž velmi zajímavé úročení – buď s pevným úrokem (např. u BrokerJet České spořitelny) nebo návazností na mezibankovní sazby (tedy u českých korun je to jednodenní sazba PRIBID; toto používá například společnost Patria). Každý obchodník to může mít jinak, některý třeba účet vůbec neúročí, je potřeba si to zjistit předem.
Proto i když peníze uložené na tento účet nejsou následně použity na nákup cenných papírů (nebo byly naopak získány prodejem CP) a jen tam volně leží, vydělávají podstatně víc, než kdyby byly na běžném účtu v bance (např. 3 % jsou mnohem více než 0,3 %). Mnohem více lze samozřejmě vydělat, pokud se peníze použijí k nákupu CP, ale to je podstatně rizikovější záležitost, proto to sem nebudu motat.
Každá věc má samozřejmě svůj háček. Především je potřeba si zjistit, jaké jsou poplatky za vklad a výběr. Vklad je obvykle zdarma, ale za výběr se platí například 30 Kč, což se musí brát v úvahu při hodnocení výhodnosti. Kromě toho obchodníci žijí hlavně z transakčních poplatků, proto by někteří z nich nemuseli delší dobu tolerovat stav, kdy je využíváno pouze uložení peněz, aniž by se nakupovaly/prodávaly cenné papíry (čili by mohli po nějaké době „pasivity“ smlouvu vypovědět).
Ještě jeden detail, a sice k pojištění vkladu. Vklady na evidenčních účtech jsou pojištěny, ale nikoliv prostřednictvím Fondu pojištění vkladů, nýbrž přes Garanční fond obchodníků s cennými papíry. Platí tedy poněkud jiná pravidla než u vkladů v bankách.
Proto zejména ten, kdo občas nějaké ty cenné papíry nakoupí nebo prodá, nechť zauvažuje, zda by pro něj právě tento způsob krátkodobého uložení peněz nebyl nejvýhodnější. Úrokové sazby totiž bývají skutečně zajímavé, přitom u seriózních obchodníků nejsou rizika vyšší než v bance.