Okolo platů a odměn vysokých státních (krajských, městských apod.) úředníků je dlouhodobě veselo. Dotěrní občané by rádi věděli, jak jsou odměňováni ti, kteří jim mají v rámci veřejné správy sloužit a na něž odchází z kapes daňových poplatníků nemálo peněz. A především, za co dostávají odměny, které bývají na některých ministerstvech skutečně štědré.
Úřady se dlouho bránily poskytovat informace o platech a odměnách. Jejich představitelé se odvolávali na ochranu osobních údajů. Ovšem v tomto případě převažuje veřejný zájem na informacích o fungování veřejné správy. K takovému výkladu se přiklonil i Nejvyšší správní soud, který v řízení o kasační stížnosti svým rozsudkem jednoznačně vyloučil možnost odepřít poskytnutí těchto informací. NSS totiž v rozsudku mj. říká, že:
Zákon tedy výslovně stanoví, že výše poskytnutých veřejných prostředků ve spojení se jménem a příjmením osoby, které byly poskytnuty (spolu s dalšími údaji uvedenými v § 8b odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím) jsou údaji, které povinný subjekt žadateli poskytne.
A dále pak:
Co do střetu práva na svobodný přístup k informacím a práva na ochranu osobních údajů Nejvyšší správní soud konstatuje, že právo na ochranu osobních údajů není neomezené, když čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod má každý právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním a jiným zneužíváním údajů o své osobě. Stanoví-li pak zákon o svobodném přístupu k informacím povinnost poskytnout některé osobní údaje (jinak chráněné zákonem o ochraně osobních údajů), jedná se o jejich poskytnutí podle práva, t. j. o poskytnutí oprávněné.
Rozsudkem se ale skoro nic nezměnilo, úřady odolávaly a odolávají dál (což obecně není příliš neobvyklé – i v případě poskytování jiných informací to v nejednom případě skončilo až obstavením majetku, nedávno například města Benešov). Až na určité výjimky. Mezi ně patří i Vrchní státní zastupitelství v Praze, které informace o platech poskytlo a zveřejnilo (s poskytnutím informací je spojena i povinnost je zveřejnit, byť se zhusta nedodržuje).
Nyní na VSZ dopadl hněv „hlídacího psa“ jménem Úřad pro ochranu osobních údajů. Tento úřad se zjevně vyžívá v tom, snažit se bránit větší transparenci veřejné správy (kromě této věci se to týká například zveřejňování záznamů z veřejných jednání zastupitelstev obcí). Aby se ale zaměřoval na to, kde se skutečně nakládá s osobními údaji protizákonným způsobem, to ne. Také naprosto nezvládá agendu spojenou s nevyžádanými obchodními sděleními, která do jeho působnosti spadá.
ÚOOÚ tedy podle informací z médií zahájil s VSZ správní řízení, na jehož konci může být až pětimilionová pokuta. To už je opravdu příliš a takovým „kousnutí do lýtka“ si ÚOOÚ na sebe vytvořil kladivo. Jinak řečeno, ze zákeřně kousajícího hafana se stala lovná zvěř.
O co konkrétně jde? Před pár minutami jsem odeslal ÚOOÚ žádost o poskytnutí informací o platech a odměnách členů vedení tohoto úřadu. Chci dosáhnout toho, aby úřad buď informace poskytl a tedy přiznal, že se poskytovat mají (a že tedy jeho dosavadní činnost s tím byla v rozporu), nebo aby byl k témuž donucen soudním rozsudkem (přičemž soud bude nepochybně respektovat právní názor NSS).
Že je to asi běh na dlouhou trať a že to v případě soudní cesty nebude levné, je jasné. Ale zřejmě opravdu není jiné cesty, než postupovat tímto způsobem. Můžeme jen doufat, že se postupem času situace zlepší. Tohle vidím optimisticky, protože před pár lety se úřady bránily zveřejnit téměř cokoliv, dnes už je to o poznání lepší, i když zdaleka ještě ne ideální.
Nejvyšší správní soud
