První byla zpráva zveřejněná 31. března. V internetovém deníku iDnes jsem se dočetl, že člověk z nejserióznějších, prezident Mezinárodní automobilové federace Max Mosley, byl natočen při sado-masochistických hrátkách (tedy z jeho pohledu nejdřív maso, potom sado) v nacistickém stylu. V tu chvíli mě napadlo jen jediné – asi někomu předčasně utekl aprílový žert, připravený až na následující den. Bylo to prostě opravdu „maso“. Jako člověku, který se zajímá o Formuli 1 i další automobilové soutěže, mi osoba Maxe Mosleyho a jeho názory a postoje nejsou vůbec neznámé.
Jenže jak se ukázalo, ona je to asi pravda. Nejde vůbec o žert a už vůbec ne o žert aprílový. Realita je zřejmě taková, že Mosley dal pouze volný průběh tomu, co v něm dřímalo. Nebyl by rozhodně sám, lidé dvojí tváře (z nichž veřejná je ta slušná, seriózní) se vyskytují všude.
Druhý „nežertík“ jsem si pak přečetl včera v Lidových novinách – a to pod názvem Igor Němec, chodící žert české politiky. Ve zkratce šlo o to, že současný předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů nakládal se svými citlivými údaji (PIN ke kartám apod.) tak, že nad tím zůstává rozum stát. Prostě si je uložil do mobilu a ten pak ztratil. Navíc se s tím pak ještě pochlubil v televizi.
Opět jsem to považoval za žert, jenže Miloš Čermák v článku odkazuje na televizní reportáž a rozhovor, které byly odvysílány již dříve. Takže asi zase nic. Je to jen důkaz toho, že život leckdy přináší mnohem výživnější žerty, než jaké dokáží vymyslet lidé – i kdyby se sebevíc snažili.