Reklama
 
Blog | Lukáš Jelínek

Nemocnice prodána

Po dlouhém tápání a neúspěšných pokusech byla kutnohorská nemocnice prodána do soukromých rukou. Vyřeší to současnou ztrátovost nemocnice? Jak to bude s šíří a úrovní poskytované péče?

Přibližně před 10 měsíci jsem v rámci Příběhu dvou nemocnic trochu naťukl záležitosti týkající se kutnohorské nemocnice – především toho, že si s ní městští radní a zastupitelé pohazují jako s horkým bramborem. Nyní nastala velká změna – zastupitelstvo schválilo prodej do soukromých rukou. Tím se uzavřelo dlouhé období nejistého fungování pod městskými křídly a současně vyvstaly i mnohé nové otázky.

Než se k nim dostanu, rád bych vše uvedl do souvislostí a proto ve stručnosti představím nejvýznamnější období a události v historii nemocnice. Nekladu si za cíl stoprocentní přesnost uváděných faktů (nemám bohužel čas vše důkladně ověřovat), nicméně věřím, že odchylky od skutečnosti budou zanedbatelné.

Vznik nemocnice a éra OÚNZ

Nemocnice vznikala postupně. Nejprve byla postavena část dnešní hlavní budovy a samostatný infekční pavilon. V letech 1938-44 byla hlavní budova upravena do dnešní podoby a z infekčního pavilonu se stal pavilon dětský. To byly také na dlouhou dobu poslední zásadní stavební úpravy – celé to takto fungovalo až do 80. let.

Reklama

V 80. letech již původní poliklinika (umístěná v jiné části města – dnes tam sídlí pobočka VZP) nestačila svou velikostí, proto byla k nemocnici přistavěna nová budova polikliniky. Na stávající budovy se nesáhlo, tedy dále chátraly a 50 let provozu na nich bylo pořádně znát.

Dělení OÚNZ a vznik NsAČ

Po sametové revoluci se rušily ústavy národního zdraví. Nevyhnulo se to samozřejmě ani tomu okresnímu kutnohorskému, do kterého patřily (kromě malých zdravotních středisek a samostatných ambulancí) také dvě nemocnice – kutnohorská a čáslavská.

O kutnohorskou nemocnici se ucházeli dva zájemci. Jedním bylo (podobně jako v případě Čáslavi) město, druhým soukromá společnost Avicenna Kutná Hora, vlastněná několika fyzickými osobami, především kutnohorskými lékaři (společnost navenek zastupoval tehdejší primář LDN MUDr. Domas – ještě o něm bude řeč). Skončilo to tak, jak to skončilo – nemocnici získalo město a založilo příspěvkovou organizaci Nemocnice s ambulantní částí (NsAČ).

Nemám žádné bližší informace o tom, jak byl někdejší OÚNZ rozdělen. Čáslavští často tvrdí, že přišli zkrátka a že profitovala Kutná Hora. Možná to tak bylo a možná právě to byl impuls, proč se v Čáslavi zastupitelé o svoji nemocnici zajímali více, než ti kutnohorští.

Doba předrekonstrukční

V NsAČ se postupně vystřídalo několik ředitelů, a to za kolísavého zájmu zastupitelů, kteří řešili často spíše své vlastní problémy (po volbách 1998 například pod heslem „báli jsme se, že udělají podraz, tak jsme ho raději udělali jako první“, kdy tzv. sedmikoalice porušila dohodu se zbylými stranami), než aby se zajímali o nemocnici.

Finanční problémy zdánlivě až takové nebyly – ovšem za cenu toho, že nemocnice prodávala své finančně zajímavé provozy. Zejména přišla o lukrativní dopravní službu (nemocnici nezůstala ani jediná sanitka). Prodávaly se však i movité věci, včetně těch, které byly potřeba a musely se tedy posléze najímat zpět.

Ne všechno ale bylo špatné. V nemocnici se stala i řada zajímavý věcí – například získání národní akreditace (byť byla získána jen podmínečně a audit už pak nebyl zopakován), účast v Bance pupečníkové krve nebo zcela zásadní vzestup kvality jídel z místní kuchyně (na kterém měl lví podíl „civilkář“ sloužící v kuchyni – mimochodem nedávno se tamtéž vrátil jako šéfkuchař).

Rekonstrukce operačních sálů

Jak se blížil konec 90. let, začínala být všem čím dál jasnější jedna věc. A sice, že původní operační sály jsou v naprosto nevyhovujícím stavu, a pokud se s nimi urychleně něco neudělá, brzy se tam nebude moci operovat. Náklady byly odhadnuty na 100 milionů Kč a městští zastupitelé začali řešit, co dál.

V úvahu přicházely hlavně dvě varianty – buď někde sehnat peníze, nebo nemocnici prostě zavřít. Dokonce byla vyhlášena i veřejná sbírka. Nakonec to dopadlo tak, že byla schválena rekonstrukce sálů – s tím, že podstatnou část peněz dá formou dotace stát, menší část město a jako malý doplněk se použije těch pár korun ze sbírky (dárci se tedy rozhodně nepřetrhli).

Nyní nastává důležitý okamžik. Výběrové řízení na dodavatele stavby bylo … jaksi … takové typicky české. Tím myslím hlavně to, že bylo transparentní asi jako betonová stěna. Detaily neznám, ale jisté je to, že dva čelní představitelé vítězné firmy Geosan Group stanuli v minulých dnech před soudem kvůli podezření z korupce – právě kromě jiného v souvislosti s touto stavbou. Bude zajímavé sledovat, jak se to vyvine.

I dále to probíhalo typicky česky. Podivná smlouva, kde investor (město) neměl prakticky žádné páky, jak donutit dodavatele ke kvalitní práci a dodržování termínů. Podivný stavební projekt s hrubými chybami. Lemplovská práce generálního dodavatele i jeho subdodavatelů, kdy se některé věci dvakrát předělávaly a ani potom nebyly v pořádku (pro inspiraci – kdo do přistavěné části zavítá, nechť si prohlédne různé dveře a jejich okolí – a jistě si vzpomene na známé zednické heslo, to s tím centimetrem…).

Rozpočet byl pořádně přetažen. Ale to nebylo ještě to úplně nejhorší. Nejhorší byl okamžik, kdy finanční úřad zjistil chybné vyúčtování dotace a nařídil městu celou dotaci vrátit, a to včetně penále. Dohromady by to bylo necelých 130 milionů Kč. To by bylo samozřejmě pro město zcela zničující. Naštěstí ministerstvo financí toto rozhodnutí zrušilo a uložilo pokutu „jen“ 5 milionů Kč.

Město se probouzí

Když se stavba blížila k dokončení, tedy na podzim roku 2001, rozvířili někteří zastupitelé diskusi o tom, zda by neměl být odvolán tehdejší ředitel ing. Jiří Kestřánek. Již se projevovaly dost nepříjemné trendy v hospodaření nemocnice. Někteří zastupitelé ředitele hájili nicméně nakonec se zastupitelstvo usneslo na tom, že ředitele odvolá.

Řízením byl pověřen MUDr. Josef Domas. Ano, přesně ten, který chtěl původně s dalšími lékaři nemocnici zprivatizovat. Své působení zahájil na začátku roku 2002 a následně byl ve funkci ředitele řádně potvrzen. I když se MUDr. Domas zjevně snažil ekonomiku nemocnice zlepšit, kvůli čemuž například vypověděl řadu nevýhodných smluv uzavřených v minulosti a přivedl do nemocnice některé velmi kvalitní lékaře, růst ztráty se mu zastavit nepodařilo. Navíc měl na některé aspekty do značné míry odlišné pohledy než městská rada, což vyústilo ve vleklé spory a vedlo nakonec k jeho rezignaci v červnu 2003.

Nárůst ztráty byl zcela logický. Se zprovozněním přístavby (obsahující tři operační sály, JIP, centrální sterilizaci a některé další prostory; dále vznikl také urgentní příjem, ten však nebyl uveden do provozu) totiž podstatně stouply náklady. Například vzduchotechnika, která nyní řídí klima v celé čtyřpodlažní přístavbě, je vysoce nákladná – jak na energie, tak na speciální filtry a údržbu. Podobně i například centrální sterilizace, která sice znamenala velký kvalitativní krok vpřed, ale současně i značné náklady navíc.

Na druhé straně, příjmová strana rozpočtu téměř nestoupla. Současný model financování je nastaven velmi nevýhodně a do příjmů se negativně promítly jak roky s omezeným provozem, tak i jiné negativní vlivy.

Tzv. krizové řízení

Při odchodu MUDr. Domase byl narychlo (de facto v předvečer odchodu) jmenován novým ředitelem dosavadní vedoucí kontrolního odboru městského úřadu ing. Roman Kožený. Také on tam šel s cílem dát hospodaření do pořádku. Období jeho působení bylo polooficiálně nazváno obdobím krizového řízení.

Nový ředitel se uvedl několika kontroverzními kroky. Prvním bylo téměř okamžité předání vedení účetnictví soukromé firmě Controlling Invest (samozřejmě bez jakéhokoli výběrového řízení). Co tím ing. Kožený (se souhlasem městské rady) sledoval, není jasné. Dalším krokem, z trochu jiného soudku, se stalo rychlé přestěhování administrativy nemocnice do přízemí dětského pavilonu. V původní administrativní budově sice měly být vybudovány byty, nicméně rychlé stěhování bylo zbytečné a přineslo mnoho komplikací.

V prvních měsících účetní ztráta NsAČ znatelně poklesla. Bohužel se tak ale stalo jen účetním „kouzlem“, takže se velmi brzy vše vrátilo do starých kolejí. Zastupitelstvo stále dokola řešilo, jak s nemocnicí naložit. Přijatá usnesení byla často hned vzápětí rušena a nahrazována jinými. Každopádně byla ale shoda na tom, že by se měl najít nový provozovatel nemocnice, který by ji pomohl dostat ze ztráty.

Řešení bylo nakonec nalezeno takové, že se nemocnice převede na obchodní společnost a tím se zamezí přímému dotování. Pak měl být nalezen partner, který by nemocnici získal formou podílu v této společnosti. Obchodní společností se stala společnost s ručením omezeným Správa majetku města Kutná Hora, která byla hned přejmenována na Nemocnice Kutná Hora s.r.o. Ke dni 1.7.2005 pak převzala provozování nemocnice, zatímco příspěvková organizace byla do konce roku zlikvidována.

Ohledně partnera pro nemocnici neproběhlo žádné klasické výběrové řízení. Nějaké proběhlo, ale spíše neformální. Nakonec byla vybrána společnost Mediterra, která měla nejdřív dosadit ředitele (tím se stal ing. Karel Malý) a později získat celou nemocnici. S převedením na obchodní společnost samozřejmě městské dotace nepřestaly. Jen se změnila forma, ale objem zůstal zhruba stejný.

Do plánů města zasáhl také zákon o neziskových nemocnicích. Nebylo jasné, zda by bývalo bylo výhodné převést nemocnici do tohoto režimu, byť by tím město přišlo o kontrolu nad nemocnicí. Naopak, kdyby se nemocnice nepřevedla, měla by problémy s financováním. Zákon nicméně nakonec padl, a tím i nutnost takových úvah.

Privatizace

V tomto stavu nemocnice fungovala až do jara letošního roku. Tehdy město vyhlásilo veřejnou soutěž na provozovatele nemocnice (s tím, že by si nechalo nemovitosti a předalo jen vlastní provoz). Ta však skončila totálním fiaskem, protože se přihlásila jen jediná firma, a tak nabídla naprosto nevyhovující podmínky.

Následně probíhala jednání se zájemci, kteří se sice soutěže nezúčastnili, přesto však měli zájem nemocnici provozovat. Ta trvala až do konce srpna. Pak se stalo něco dost nečekaného – jeden ze zastupitelů navrhl přímý prodej (bez soutěže) do rukou společnosti Medistyl-Pharma. Ostatní zastupitelé tím byli dost zaskočeni, takže i když se při předjednání dohodli na určitém postupu, při finálním hlasování svůj názor změnili a prodej téměř prošel (chyběl jediný hlas).

Každopádně to znamenalo nové diskuse o tom, jak nastavit podmínky pro prodej novému vlastníkovi. V následně vyhlášené soutěži pak zvítězila právě firma Medistyl-Pharma, která za 100% podíl zaplatí přibližně 1 milion Kč. Detaily opět neznám, tak musím v tomto věřit zastupitelům, že zvolili správně. Vybraná společnost se tedy stane stoprocentním vlastníkem Nemocnice Kutná Hora s.r.o. a převezme provozování veškerých dosavadních služeb. Výjimkou jsou záležitosti související s nemovitostmi – ty si ponechá město a nyní se bude starat i o pronájmy ordinací soukromým lékařům apod. Provozovatel bude platit nájem (11 milionů Kč za 10 let, tedy vlastně pakatel).

Město se s novým majitelem dohodlo, že se založí nadace (v majoritním vlastnictví města), přes kterou by se financovaly některé nemocniční projekty. Nestane se z toho skrytý penězovod do nemocnice naoko hospodařící se ziskem? Doufejme, že ne.

Kdo je Medistyl-Pharma s.r.o.?

Firmy byla založena v roce 1994, má základní kapitál 5 mil. Kč a v současnosti je jediným vlastníkem RNDr.Ing. Jaroslav Řehák. Společnost je nyní 100% akcionářem Nemocnice Nymburk a.s., jméno majitele figuruje také v Mělnické zdravotní a.s. a ve společnosti MEDISTYL s.r.o., která původně vlastnila Medistyl-Pharma s.r.o. Tolik obchodní rejstřík, podle vyjádření majitele pro sdělovací prostředky firma také zastupuje významného japonského výrobce zdravotnických materiálů.

Úkoly pro nového vlastníka

I přes velmi sebevědomá vyjádření v tisku stojí nový majitel před velmi těžkými úkoly. Nemocnice má celou řadu problémů a ani jeden z nich nebude jednoduché vyřešit.

  • náklady – Už je není prakticky kam snižovat. Drtivá většina nákladů jsou mzdy a jejich příslušenství, současně je ale nemocnice na chvostu platového žebříčku a navíc chybějí lékaři a sestry, zvlášť v některých specializacích. Co by snížit šlo, jsou náklady na vytápění – ale ani to nebude jednoduché (viz dále).
  • výnosy – Kromě již popsaného problému se systémem financování jsou tu ještě další dva velké problémy. Jednak to, že nejsou nasmlouvány (a tedy ani placeny) výkony, které se stejně musí provádět. A za druhé, není ani zdaleka dotaženo využití informačního systému, což vede ke zbytečným chybám v datových dávkách a také k velmi obtížnému vnitřnímu sledování činnosti. Ovšem jak se představitelé Medistyl-Pharma vyjádřili, jako první věc by chtěli investovat právě do této oblasti.
  • budovy – Stav hlavní budovy je velmi špatný. Není to sice tak kritické, že by tam zatékalo, ale třeba topení je obtížně regulovatelné a nehospodárné. Navíc vnitřní dispozice neodpovídají dnešnímu standardu – převažují pokoje s více lůžky, a co je nejhorší, v nemocnici je kritický nedostatek toalet (o jedinou se většinou dělí celá stanice, tj. cca 25 lůžek, a navíc ještě personál). Toto je sice v kompetenci města, ale nemocnice bez rekonstrukce nemá šanci uspět – tím spíš, že spousta lidí se tam nechce léčit právě proto, že „si není kam dojít na záchod“. Proto provozovateli nezbývá než maximálně usilovat o to, aby to bylo řešeno.
  • zlepšení služeb – Přestože jak zdravotnická úroveň, tak komunikace s pacienty jsou na relativně dobré úrovni (chování některých jedinců sice vybočuje, ale to je řešitelné), je mnoho co zlepšovat. Neškodila by větší otevřenost, intenzivnější zpětná vazba, rychlé řešení těch problémů, které řešit jdou.
  • porodnice – Kutnohorská porodnice byla téměř zlikvidována. V roce 2001 se dostala na dno, počet porodů se nebezpečně blížil nule. Pak se sice situace zlepšila, ale stále to není dobré. Příznačné je, že postupně dva primáři odsud odešli – do Čáslavi. Nyní jde o to, zda je šance porodnici udržet (v současné době je vysoce ztrátová), a pokud ano, jak ji zlepšovat. První krok – v podobě zřízení jednoho (s plánovaným druhým, současný stav neznám) nadstandardního pokoje. Nyní je potřeba udělat i ty další kroky (pokud má porodnice fungovat dál), aby byla v Kutné Hoře radost rodit.
  • JIP, urgentní příjem – Jednotka intenzívní péče byla koncipována jako multioborová – tedy s komplexní péčí o všechny pacienty, bez ohledu na to, z jakého důvodu intenzívní péči vyžadují. Bohužel, dodnes to takto nefunguje a panuje vcelku striktní rozdělení mezi internu a chirurgii – ke škodě všem. To by se mělo změnit, i když se to bohužel neobejde beze změn smluv s pojišťovnami, které na to zatím nehleděly příliš vstřícně. Ještě větší problém je urgentní příjem. Ten se nevyužívá vůbec, přestože to významně komplikuje ošetření pacientů s těžkými úrazy, které záchranná služba přiváží tak, je sebrala například na silnici (což znamená znečištění atd.). Problém je hlavně personální, nicméně když už byl urgentní příjem vybudován, měl by být buď zprovozněn nebo přestavěn na něco jiného, užitečnějšího.

Závěr

Nový majitel nemocnici přebírá s tím, že chce udržet v provozu čtyři hlavní obory (interna, chirurgie, gynekologie-porodnice, dětské), komplement (biochemie, radiodiagnostika) a pravděpodobně i ambulantní část (rehabilitace, specializované ambulance). Takže aspoň prozatím to vypadá, že rozsah poskytované péče zůstane přinejmenším stejný jako dosud. Jak to bude s kvalitou, uvidíme. Nejvíc ve hvězdách jsou ekonomické záležitosti, ovšem když „přišla bída na Kozáky“ (město už prakticky nemá na investice), něco se s tím udělat muselo. Dříve či později se ukáže, jak dobrá volba to byla.


Odkazy

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama