Reklama
 
Blog | Lukáš Jelínek

Papírkový byznys

V naší republice existuje jeden druh podnikání, který vytváří zisk tím, že udržuje v oběhu zvláštní papírky. Na tom by nebylo nic špatného, nebýt toho, že hnacím motorem jsou de facto státní peníze. Vítejte ve světě stravenkového byznysu.

Je to prosté. Firma u poskytovatele stravenek nakoupí tyto „zázračné papírky“ a za 45 % jejich ceny je prodá zaměstnancům. Ti si za ně mohou koupit jídlo nebo potraviny všude tam, kde příslušné stravenky přijímají. Přijímající podnik je prodá zpět poskytovateli, kruh je uzavřen.

Ale k čemu to všechno? Proč zaměstnavatel prostě svým zaměstnancům nepřidá peníze navíc, aby si mohli jídlo dopřát za stejných podmínek? Proč do toho vstupuje ještě provozovatel stravenkového systému, který si z ceny stravenek srazí provizi? Důvodem je daňová úleva. Zaměstnavatel takto poskytuje zaměstnanci nezdaněné peníze, ze kterých ani neodvádí zdravotní a sociální pojištění. Je to pro něj tedy výhodné.

Člověka samozřejmě hned napadne, že je to zbytečně složité. Stát poskytuje úlevu na dani, přičemž značná část neodvedených peněz se přetaví v provizi stravenkové firmě. V podstatě tak stát dotuje stravenkové firmy, aby udržovaly v oběhu naprosto zbytečné papírky. Nebyl by problém celou tuhle legraci zrušit a místo toho upravit daňové sazby tak, aby to pro zaměstnavatele bylo stejně výhodné jako dosud – eliminace „parazitů“ (tedy stravenkových firem) by pak znamenala, že by se do veřejných rozpočtů získalo více.

Reklama

Ale tak jednoduché to není. Kdokoli zkusil něco takového navrhnout, narazil na velice tuhý odpor – a to jednak ze strany stravenkových podnikatelů (což je logické, přišli by totiž o své zisky – mohou samozřejmě fungovat i bez daňové úlevy, ale to už nebude zdaleka tak výhodné), ale též od odborářů a různých „ochránců práv zaměstnanců“. Zrušení stravenkového systému by prý ohrozilo kvalitu stravování zaměstnanců.

Bojovníci za práva zaměstnanců tyto zřejmě považují za nesvéprávná hovada, která si z peněz na jídlo koupí rum a zůstanou o hladu. Na tom jsou zajímavé dvě věci – jednak ta ukrutná nedůvěra v rozumné uvažování zaměstnanců, a pak také naivita (nebo úmyslné nepřiznání reality) ohledně toho, že by nebylo stravenky možné prochlastat. Jak se každý majitel nějakých takových stravenek může snadno přesvědčit, ve většině restaurací není problém proměnit měsíční stravenkový příděl v pár rund něčeho ostřejšího. Kromě toho lze stravenky někomu prodat (třeba manželce) a ten rum si pak koupit bez omezení.

Stravenky v současné podobě jsou v podstatě českým specifikem. Takto rozšířené jsou jinak ještě ve Francii (odkud mimochodem pochází hlavní hráči na českém stravenkovém trhu), v menší míře pak i v několika dalších státech. Je nejvyšší čas k jejich zrušení – zaměstnanci získají větší svobodu při výběru místa, kde se budou stravovat (nebudou omezeni jen na příjemce stravenek), a veřejné rozpočty zase peníze, které by jinak zmizely v mašinérii stravenkových systémů.