Nijak nezastírám, že tento text je částečně reakcí na článek Vlastimila Marka Popletené zájmy. Není přímou polemikou, ovšem podotýkám, že odsoudit automobilky za odpor proti nařízení je strašně jednoduché, zatímco podpořit komisní návrh argumenty už představuje jistý oříšek.
O co totiž jde – podle původně publikovaných informací to mělo vypadat tak, že limit 130 g/km bude platit jako průměr pro každou automobilku. Tedy že zprůměrují-li se emise všech vyrobených vozů, nesmí překročit tento limit. Takový nápad by byl samozřejmě hrubě nesmyslný, protože automobilky vyrábějící pouze minivozy („nákupní tašky“), jako např. kolínská TPCA, by se mohly celá příští léta drbat za uchem, kdežto inženýři u Porsche ať by se snažili sebevíc, měli by to stejně marné. Bohužel, kvůli způsobu, jakým Evropská komise informuje o své činnosti, bylo ve všech médiích publikováno právě toto.
Později ovšem Günter Verheugen upřesnil, že takto by to být nemělo. To samozřejmě situaci zásadně mění (ostatně by člověka ani nenapadlo, že se komisaři praštili o futro a navrhují něco takového). Problém ovšem je, jak to doopravdy bude vypadat. Jestli budou nějaká pásma pro určité „velikosti“ vozů (ale podle čeho – podle objemu, výkonu, pohotovostní hmotnosti, užitečné hmotnosti, kategorie určené výrobcem, nebo něčeho jiného?), nebo bude něco na způsob povolenek na CO2 (jak se spekuluje), případně nějaké úplně jiné řešení – to už jsme se nedozvěděli.
Celé to vypadá, že komisaři vůbec nemají jasno, jak to udělat. To jim ale nebrání, aby předem střelili číslo, přesně ve stylu „my, vrchnost, nařizujeme…“. Právě tohle je věc, která mi na evropských institucích nejvíc vadí. Od zeleného stolu se „črtají“ návrhy, směrnice a nařízení, postrádající zcela kontakt s realitou a dělající více škody než užitku.
Zrovna v tomto případě se to ukazuje přímo učebnicově. Chceme snižovat emise skleníkových plynů – proto by bylo vhodnější nejdřív navrhovat cesty, jak toho dosáhnout, diskutovat o nich (veřejně!), a až když je toto vyřešeno, začít se teprve bavit o výši limitů. Opačný postup je cestou do pekel. Cestou, která snižuje důvěryhodnost (v tomto případě) Evropské komise, u dotčených vyvolává zbytečné emoce a z ekonomického pohledu je nebezpečná až destrukční.
Ano, snižovat emise (nejen) CO2 je možné. Dokonce velice účinně i s dnes existujícími technologiemi. Nesvádějme problémy na automobilky, chtějí pouze vydělávat peníze, tak jako téměř každý z nás. Problémy jsou jinde. A pokud se v celé EU nezmění vnímání unijních institucí, hned tak se těchto problémů nezbavíme.