Reklama
 
Blog | Lukáš Jelínek

Proč jsem nepřispěl na letošní povodně

Obětem povodní, resp. obecně na škody způsobené letošními povodněmi, jsem dobrovolně nepřispěl ani korunou a nemám v plánu teď něčím přispět. Než mě někdo odsoudí jako bezohledného sobce, nechť si prosím přečte další odstavce.

Všichni to známe. Stane se nějaká přírodní katastrofa, případně někdo někomu ošklivě ublíží či nějaké dítě trpí vzácnou nemocí, která se u nás nedá léčit a léčení v zahraničí je velmi drahé. Média jsou toho plná, mnozí lidé jsou hned velmi štědří a posílají své peněžní nebo materiální dary.

Na uvedeném faktu není nic špatného. Dobrovolná solidarita je mnohem hodnotnější než ta vynucená (jakou denně zažíváme prostřednictvím daňové soustavy) a peníze jsou opravdu potřeba. Ale teď se dostanu k tomu hlavnímu. Ony jsou ty peníze obvykle potřeba i mimo vypjaté okamžiky, tedy v tom mezidobí, kdy se na nás z televize nevalí nešťastné obličeje obětí.

To je právě ten důvod, proč když chci na nějaký podobný účel přispět, volím raději období mimo „mediální horečku“, kdy je příliv darů výrazně menší, nicméně je stále velice potřeba pomáhat. Tím neříkám, aby se například v těchto dnech nepřispívalo (ostatně například při povodních v roce 2002 jsem vypomohl ne zrovna malou finanční částkou – ale neposlal jsem ji na vládní povodňové konto, nýbrž Českému červenému kříži, což se ukázalo jako dobrá věc, protože na vládním kontě se peníze dlouho povalovaly a pak se pro ně hekticky hledalo využití). Jen bych rád připomněl, že je dobré méně se nechat unášet emotivními televizními záběry a mít na paměti, že někdo může naši pomoc potřebovat, aniž ho vidí objektivy kamer a fotoaparátů.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama