Použití tenkých svářečských drátů k hledání potrubí (nebo i něčeho jiného) je opravdu mezi stavaři poměrně rozšířené. A jak jsem se mohl osobně přesvědčit, skutečně to funguje. Dráty jevily tendenci se přibližovat právě tam, kde (jak se následně ověřovalo podle výkresů) skutečně vedlo pod povrchem země vodovodní potrubí.
Párkrát jsem se zúčastnil i experimentů s proutky a výsledky byly víceméně stejné. Někdy proutky či dráty reagovaly na něco neznámého (a následně nezjištěného), jindy se dalo následně ověřit, že tam vede potrubí nebo třeba odvodňovací kanál.
Je jasné, že proutky/dráty nejsou nástrojem detekčním, ale pouze indikačním. Zviditelňují nepatrné změny svalového napětí způsobené něčím, co nějak souvisí s tím potrubím (změny elektromagnetického pole?). V podstatě nezáleží na tom, z jakého materiálu je „indikační pomůcka“ vyrobena, důležité ale je, aby na změny svalového napětí reagovala co nejcitlivěji.
Úplně nejzajímavější ale bylo zjištění, které jsme učinili při jednom experimentu s proutky na Šumavě. Byla zima, proto jsme se v půli pokusu odešli zahřát sklenicí grogu. Po následném návratu k proutkaření jsme zjistili, že nikomu proutek nefunguje, nereaguje na nic. Výjimkou byl jeden kamarád, který si grog nedal, protože pak odjížděl autem. Tomu proutek fungoval normálně dál a z nás ostatních měl legraci – že prý jsme se „vypnuli“.
Je to opravdu zajímavé. Taková trocha alkoholu (nikdo nevypil víc, než odpovídá jednomu velkému panáku, a to se část lihu určitě ještě odpařila), a co to dokáže udělat. Je úplně klidně možné, že takto člověk přichází i o jiné schopnosti, které třeba mohou být mnohem důležitější než tohle. Zatím o tom víme vcelku kulové.