Nevím, jaký byl původní cíl blogového zápisu Petra Olmera Uhněte z těch schodů! Jisté ale je, že vyvolal velmi plamenné diskuse (přímo flamewar) ohledně toho, jak by se měl člověk chovat na eskalátorech, co je a co není ohleduplné, zda by se měl brát ohled na spěchající atd. Síla diskuse byla (a stále je) až taková, že mi dost nepříjemně připomíná to, co se objevuje téměř pod každým článkem na iDnes.
Upřímně řečeno, čekal jsem zde poněkud vyšší úroveň, ale už je prostě fakt, že tomu tak není. Lidé, kteří nejsou schopni své emoce udržet pod kontrolou, se objevují všude. Možná to bylo dokonce cílem zápisu, zjistit, jak budou čtenáři na podobně provokativní text reagovat.
Já vím, ono to často prostě nejde a horká hlava zatemní mysl. Pak člověk snadno napíše něco, za co se třeba i později stydí. To už je holt tak. V diskusích to až tolik nevadí, mnohem důležitější je, aby podobný efekt nenastával v důležitějších situacích, třeba u soudu.
Na závěr přidám ještě technickou poznámku k onomu pohybu po eskalátorech. Stání vpravo a chůze vlevo je něčím naprosto normálním, podobně jako třeba to, že po silnici se jezdí vpravo a předjíždí vlevo. Pokud někdo spěchá, není problém mu uvolnit místo, ať už na schodech nebo na silnici. Nechápu lidi, kteří se spěchajícím snaží bránit v jejich rychlejším pohybu, třeba tím, že trčí na levé straně eskalátoru, v levém pruhu na dálnici nebo jedou po obyčejné silnici prostředkem. Prostě postrádám racionální důvod pro takové chování.