Reklama
 
Blog | Lukáš Jelínek

Zavedeme opět míle a lokty?

V těchto dnech jdou do prodeje první série cukrovinek a některých dalších potravin, jejichž obaly obsahují údaje o tom, kolik je uvnitř které složky (tuky, cukry apod.) a jaké množství energie výrobek dodá. V této souvislosti si nelze nevšimnout jedné velmi zajímavé věci.

Není to nic nového. Vzpomínám, že již dříve bývala na mnohých oplatkách, sušenkách apod. tabulka, která informovala o obsahu sacharidů, tuků, bílkovin a energie – to vše na 100 g váhy. Nyní je to tu znovu. Ovšem se třemi rozdíly – jednak je údajů víc, zadruhé mohou být udávány na různé množství potraviny, a zatřetí … o tom až za chvíli.

Výrobci začínají dobrovolně (podle moderního unijního hesla „udělejte to dobrovolně, nebo vás k tomu donutíme“) uvádět prostřednictvím speciální tabulky, jaké množství látek určité kategorie a kolik energie obsahuje jedna porce tohoto jídla (pokud to lze jídlem nazvat), a také kolik to představuje v doporučení denní dávce (více informací). A tady už si to zaslouží komentář.

Jednak to s tou porcí není vůbec jednoduché. Není to totiž jedno balení, jak by si někdo mohl myslet. Výrobci celkem správně vytušili, že u některých balíčků by byla udávaná hodnota tak výstražná, že by se jí lidé zalekli. A tak vymysleli, že se za porci bude považovat jen část balení.

Reklama

Tak například balení Ledových kaštanů se počítá jako dvě porce (no, pokud se mi tenhle kousek dostane do ruky, zprovodím ho ze světa naráz, žádné půlení), u čokolád bude dokonce potřeba počítat čtverečky. Podobně třeba u limonády, protože dvoulitrová láhev (kterou leckdo během dne vypije celou) může obsahem cukru vyčerpat 40 % denní energetické spotřeby člověka, raději se údaje počítají pro 0,25 litru.

Druhou věcí je, že doporučená denní dávka se počítá podle potřeb ženy se sedavým zaměstnáním (což je i vcelku logické, protože v jejím případě hrozí nadměrný energetický příjem nejvíc), takže takový horník, slévač nebo stěhovák se tomu může s radostí vysmát.

Ale to nejzajímavější jsem si nechal na konec. Energetické údaje se totiž udávají v kilokaloriích. Nikoli v joulech (resp. spíše kilojoulech, kJ), což je měrná jednotka definovaná soustavou SI a již dlouho používaná v odborné i laické praxi. Soustava SI vznikla v roce 1960, byla rychle přijata většinou států kontinentální Evropy, již několik desetiletí se vyučuje ve školách a orgány státní správy mají předepsáno používat právě tyto měrné jednotky.

Přestože výrobci nemají povinnost používat jednotky SI, je trochu s podivem, že zavádí zpět do praxe něco, co již bylo opuštěno (byť se to ještě občas vyskytne). Někomu se to třeba zdá praktičtější – ale proč? Jak kalorie, tak jouly jsou z pohledu běžného člověka zcela abstraktní jednotky a bez vazby na něco dalšího si je těžko představí. O těch joulech se člověk něco dozví aspoň ve škole, ale kalorie – ty budou znát jen pamětníci, mladší lidé o nich uslyší maximálně tak v reklamě.

Tak si říkám, jestli nenastal čas zavést zase míle, lokty, sáhy a jiné zastaralé měrné jednotky. Ať máme ten chaos dokonalejší. Každý si najde tu svou nejlepší jednotku a všichni budeme šťastní.