Opakuje se to stále znovu. Někteří politici chtějí být co nejvíc vidět. A protože poctivá každodenní práce moc vidět není, dělají hurá-akce. Nejlépe takové, které nevyžadují moc úsilí, zato jsou efektní a na první pohled přínosné.
Zrovna čerstvá akce s těhotenskými kartičkami je přímo učebnicovým příkladem. Ministryně Stehlíková buď nemá chuť tiše (nebo třeba i nahlas) řešit skutečné problémy, anebo prostě neví, co má ve svém úřadě dělat. Proto si vymyslela (či spíše okopírovala odjinud) toto pozlátko. K čemu budou vůbec takové karty dobré? K ničemu. Představa, jak si žena ve 3. měsíci těhotenství vynucuje kartou přednost ve frontě nebo místo k sezení v tramvaji, je poněkud ztřeštěná. Buď má dost sebevědomí požádat lidi o příslušnou laskavost i bez karty, nebo ho nemá ani s kartou. Pak zbývá ještě jedna malá skupina – „dámy“, které by se v aplikaci karty se zájmem vyžívaly, podobně jako když někteří příslušníci „takypolicie“ (myslivecká, vodní ad. stráž) mávají svým průkazem a vřeští: „Jsem veřejný činitel!“
Nelze nevzpomenout na to, co se dělo na ministerstvu zdravotnictví pod vedení Milady Emmerové. Ta místo reformy zdravotnictví řešila věci „mnohem důležitější“ – například zdravotní knížky. U nich navíc bylo úplně nejpřednější, aby byla na jejich přední straně správná malůvka. Aby to bylo správně lidové a iniciativní, o výtvarnou podobu se měli postarat zaměstnanci ministerstva – všeho nechat a kreslit!
Zatímco přechozí dva nápady nebyly ani příliš drahé, takový INDOŠ z dílny ministra školství Zemana byl z jiného soudku. Zajímavé na tom také je, že ministr nápad urputně hájí ještě dnes, přestože je jasné, že to bylo totální fiasko, které nás stálo několik miliard a ve školách způsobilo obecně spíše zpomalení zavádění počítačů. INDOŠ patří do skupiny akcí, pro které platí: co nejméně muziky za co nejvíc peněz. Navíc co nejsložitěji, nejméně použitelně a nejpomaleji.
Určitě bychom všichni raději viděli, kdyby ministři místo vytahování podobných lízátek opravdu pracovali. Tedy aby řešili největší problémy, které do jejich resortů spadají. Jenže přání je to asi docela marné – i při volbách bývají voleni obvykle ti, kdo udělají něco efektního. Stačí se podívat třeba do Mostu nebo do Vsetína.