Aktivní dovolená, aneb jak si (ne)nabít ústa

Určitě nejsem sám, komu „sladké nicnedělání“, zejména v podobě často provozované na plážích blízkých okolních zemí, nic neříká. Nepracovní čas raději trávím jinak – nějakou aktivní činností. Ta může mít různé podoby. Jednu z nich, u nás poměrně málo známou, bych vám chtěl nyní představit.

Tou činností je powerkiting (též power kiting), můj oblíbený sport (v poslední době se mu tedy téměř nevěnuji – i když ale zase začnu, důvod brzy zmíním). Kite je anglicky drak. V tomto případě je to drak velký a hlavně silný (proto slovo power). Slovem powerkiting se označuje celá skupina sportů, ve kterých se tento silný drak (powerkite) používá.

Drak mívá plochu v řádu několika čtverečních metrů (většinou 2 – 15), větší draci dosahují až rozměrů běžného padákového křídla, kterému se i konstrukčně podobají. Existují i draci ještě o několik řádů větší, používané (zatím jen experimentálně) na moři pro pohon velkých nákladních lodí, ale to je trochu jiná oblast. Drak bývá vyroben ze syntetické tkaniny, případně fólie. Používá se několik různých konstrukcí, ze kterých pak vyplývají i vlastnosti draka.

Oproti drakům, které si děti pouštějí na podzim a které mají většinou jen jedinou šňůru, má powekite šňůry typicky dvě nebo čtyři. Dvě jsou „nosné“ (za ně drak táhne) a ty případné další dvě (brzdné, depower) umožňují omezovat tah (přitahují spodek draka). Někdy je řídicí systém ještě trochu složitější. Funguje to tak, že člověk má v každé ruce jedno držadlo (madlo, handle) nebo jsou všechny šňůry ukotveny v jednom velkém ovládacím prvku (hrazdě apod.). V některých případech se hrazda připíná k tělu.

Sportovní disciplíny

S velkým drakem se dá provozovat celá řada různých sportovních disciplín – od relativně jednoduchých a téměř neškodných, až po složité, brutální a nebezpečné. Tady jsou některé z nich:

• prosté létání – Základní disciplína, jejíž zvládnutí je nutnou podmínkou pro přechod na další sporty. Je potřeba se naučit start, ovládání ve vzduchu a přistání. Zdá se to triviální, ale ve skutečnosti není. Ale zábavy se u toho dá zažít skutečně kopec, hlavně pokud se toho účastní více lidí.
• akrobacie – Kdo dobře zvládne obyčejné ovládání draka, může se vrhnout na akrobatické létání. Dají se dělat různé figury, sestavy atd. Vyšší úrovní je pak akrobacie ve formaci, kdy společně létá větší počet draků. Když se vzájemně zamotají šňůry, je to opravdu legrace – ne však pro ty, kdo je musí rozplétat.
• buggy kiting – Drak se používá k pohonu tříkolky nebo čtyřkolky. Ta se řídí nohama, zatímco ruce slouží k ovládání draka. Je to docela náročné, důležité je předem dobře zvládnout samotného draka. Protože jsem takovou tříkolku dostal k vánocům, už se těším (nejen já, ale i další lidé, zejména můj švagr) na nové zážitky. Taková tříkolka dokáže jet zatraceně rychle. A nemá brzdy…
• landkiting – Něco podobného, ale je to jízda na prkně s kolečky. Prkno se podobá skateboardu, ale je větší a má větší kola. Dá se jezdit i na normálním skateboardu, musí na to být ale skutečně dobrý povrch. Totéž se týká i kolečkových bruslí, které lze k tomuto účelu rovněž použít.
• kitesurfing – Jízda na vodním prkně, v podstatě jde o modifikaci windsurfingu. Je potřeba mít takového draka, který může startovat z hladiny vody.
• snowkiting – Jízda na lyžích nebo snowboardu. Též si lze představit použití saní nebo „pekáče“, ale to je jen z mé fantazie, o skutečném provozování nic nevím.
• kite jumping – Extrémní, nebezpečná disciplína. Jde o to, že člověk skáče s pomocí draka. Skoky mohou být desítky metrů dlouhé a několik (i více) metrů vysoké. Problém nastává, když na vrcholu přestane foukat vítr, anebo když naopak fouká příliš, takže to odvážlivce vynese desítky nebo i stovky metrů vysoko. Viděl jsem to porůznu na videu, většinou to dopadlo poměrně dobře. Ale každopádně je dobré toto provozovat (když už se k tomu někdo odváží) na písečné pláži nebo jiném srovnatelném místě.
• kite body dragging – Opět extrémní disciplína. Většinou se provozuje na vodě, skuteční masochisté ale i na souši. Člověk se prostě nechává drakem vláčet po hladině, resp. zemském povrchu. V body dragging často nechtěně přecházejí i jiné disciplíny – to když člověk nezvládne situaci (třeba i při prostém ovládání draka vestoje) a drak s ním začne smýkat po zemi.

Nebezpečí powerkitingu

I když je většina disciplín powerkitingu relativně bezpečná, stejně musím upozornit na dvě hlavní skupiny rizik, která tu existují.

• síla větru – Vítr má obrovskou sílu. S rychlostí tato síla roste kvadraticky – takže zatímco při například 5 m/s se drak lehce drží a ovládá (síla např. 100 N), při 10 m/s už má člověk zatraceně co dělat (400 N) a při 15 m/s je silou 900 N nemilosrdně vláčen po zemi (kvůli čemuž někteří lidé powerkitingu říkají „rytí nosem v zemi“). Hlavní nebezpečí ale spočívá v kolísání rychlosti větru, v poryvech. Člověk je připraven na určitý tah, jenže najednou přijde dvojnásobný (případně naopak silně poklesne) a zem se rychle přibližuje k obličeji. Končí to modřinami a boulemi, naraženými končetinami, zlomeninami, otřesem mozku, přeraženým nosem, vyraženými zuby atd. – podle toho, jak by vítr silný a jak na něj člověk reagoval. Je dobré draka včas pustit, pokud to odvrátí nebo zmírní pád. Neuškodí také trénink pádů z Juda.
• šňůry – Zákeřné nebezpečí plyne ze šňůr. V první řadě dokáží ošklivě popálit a pořezat toho, kdo by se dostal do prostoru, kde drak operuje. Je důležité vždycky zajistit, aby v příslušné oblasti nikdo nebyl. Zadruhé mohou šňůry také prasknout, což se stává hlavně při nečekaném nárazu větru o velmi vysoké rychlosti (šňůry mají velkou pevnost, ale ne nekonečnou). Pokud šňůra praskne blízko svého začátku (u madla), švihne zpět a může způsobit zranění – popálení, pořezání kůže, přetnutí šlach, amputaci prstů (víc než to pořezání kůže jsem na vlastní oči naštěstí neviděl). Nepříjemné by bylo, kdyby šňůra zasáhla oko. Proto pokud se začnou objevovat náhlé intenzivní poryvy, je lepší s drakem přistát a celé „řádění“ ukončit.

Kde a s čím powerkiting provozovat

Jde to v podstatě všude, kde je dostatečná otevřená plocha (bez stromů, stožárů, budov atd.), fouká tam vítr a je tam dobrý povrch. Poslouží například taková louka, na které se na podzim pouštějí běžní draci (pokud je posečená). Sněhové disciplíny se dají provozovat na zasněžených pláních, vodní zase na větších rybnících a zejména přehradách (vynikající je Lipno, kde jsou dokonce i powerkitingové kursy).

V Česku je trochu problém s tím, že často nefouká ten správný vítr (cca 5 – 10 m/s). Proto kdo to myslí s powerkitingem vážně, může zajet například do severního Německa nebo do Dánska, kde je vhodného větru dostatek a kde je také spousta vhodných míst pro provozování powerkitingu (je tam mnohem rozšířenější než u nás).

Nyní ještě vyvstává otázka, kde vzít draka. Jsou v zásadě dvě možnosti – vyrobit nebo koupit. Vyrobit se dá podle plánu, kterých se na webu povalují spousty. Je to ale dost pracné a náročné na přesnost. Proto je většinou lepší variantou draka koupit. Existují firmy (nebudu žádné konkrétní dělat reklamu), které draky vyrábějí nebo dovážejí, ceny začínají na 5000 Kč za draka 2,5 m², desetimetrový drak stojí 15-20 tisíc. Každá disciplína vyžaduje trochu něco jiného (jinou konstrukci, jinou plochu), je dobré předem vědět, k čemu bude drak sloužit.

Koho velký drak zaujal, nechť se porozhlédne na Internetu (na YouTube i jinde) a podívá se na videa, která ukazují, co všechno se s tím dá dělat. Je toho totiž opravdu hodně, i na jedinou disciplínu je jedna dovolená docela málo. Při powerkitingu se dá užít hodně zábavy a přitom si ještě pořádně procvičit celé tělo, zejména ruce a záda. A podle mého názoru je to nesrovnatelně lepší než sezení s pivem pod slunečníkem.