Reklama
 
Blog | Lukáš Jelínek

Chvála slovenského „NE“ novému eurovalu

Včerejší neschválení Evropského mechanismu pro stabilitu slovenským parlamentem považuji za pozitivní věc, a to hned z několika důvodů.

Slovenská národná rada včera večer neschválila Evropský mechanismus pro stabilitu (tzv. euroval 2) a tak zabránila navýšení balíku peněz do Evropského fondu pro finanční stabilitu, který má být používán pro „záchranu“ členských států eurozóny. Protože s tímto hlasováním spojila vláda premiérky Ivety Radičové svoji existenci, znamenalo to fakticky konec vlády. Návrh bude nakonec stejně přijat, nicméně neschválení v prvním kole považuji za dobrou věc, ačkoliv se to může zdát jako holé šílenství.

  1. Slovensko je demokratický stát. Není důvod, proč by měli poslanci hlasovat pro něco, co je v rozporu s jejicj nejlepším vědomím a svědomím a také s volebním programem jejich strany. Odmítnutí tohoto principu by bylo v rozporu se základy demokracie.
  2. Opoziční lídr Fico ukázal svou tvář (i těm, kdo ho dosud neprokoukli). Poslanci jeho strany mohli zajistit schválení už včera. Neučinili tak, protože jim nejde o věc, nýbrž o vládnutí. Proto se nejdřív postarali o pád vlády a teď, kdy jsou doslova „na koni“ (protože Slovenské míří k předčasným volbám, kde by mohli mít větší šance než minule), návrh milostivě podpoří.
  3. Eurozóna, podobně jako celá EU, je založena na principech demokracie. Nebo se to aspoň říká. Proto by nemělo být překvapivé, že některý člen nemusí souhlasit s názorem členů ostatních. Podobně, jako kdysi narazila „euroústava“ (později protlačená v mírně pozměněné podobě jako Lisabonská smlouva), může narazit i jakýkoli jiný návrh. Leckomu se to může nelíbit, ale tak to prostě chodí.
  4. Euroval 2 nic neřeší, podobně jako nic nevyřešil euroval 1. Je to jen hrnutí problémů vpřed; tyto problémy se tím nevyřeší, jen se odsunou a pozdější skutečné řešení pak bude víc bolet. Jestli si někdo myslí, že se problémy s dluhy vyřeší tím, že se nasekají jiné dluhy (když už banka nepůjčí mně, půjčí Frantovi a ten pak půjčí mně, jak snadné…), tak si myslí špatně. Nehledě na to, že jakákoli „řešení“ tohoto druhu podporují morální hazard. (Viz též můj článek Lék na krizi? Ne, jen analgetikum z léta 2008 – po třech letech opět aktuální … resp. stále aktuální.)

Je mi jasné, že se těmito větami asi nikomu nezalíbím, ale to neznamená, že bych je neměl vyřknout, resp. napsat. Líbivých vět tu máme, myslím si, už dostatek od politiků…

Reklama