Běžné daně – ať už přímé či nepřímé – jsou založeny na zatížení práce, zisku, obratu atd., prostě vytvořených hodnot nebo spotřeby. I když bych rád viděl, aby daně nebyly zbytečně vysoké (a aby se samozřejmě snížily také veřejné výdaje), existuje navíc také možnost daňový systém od základu změnit.
V poslední době se čím dál více hovoří o ekologické daňové reformě. Měla by spočívat ve vyšším zdanění paliv a dalších podobných zdrojů, vyšší daňové zátěži dopravy apod., a naopak snížení jiných daní. Toto lze ovšem dotáhnout ještě mnohem dál – a dostat se až ke konceptu daně z primárních zdrojů.
I když reálné podoby mohou být různé, jde o hlavní princip – a tím je přesun daňové zátěže na čerpání neobnovitelných přírodních zdrojů. Zjednodušeně řečeno, bude zdaněn každý odběr čehokoliv z přírody. Tedy především jakákoli těžba (paliv, kovů a jejich rud, různých hornin a nerostů atd.), dále vyčlenění pozemků z půdního fondu, kácení stromů bez následného zalesnění, případně další případy, kdy se něco odebírá z přírody.
Současně se zavedením této daně se zruší většina těch obvyklých. Důležité samozřejmě je, aby změna bylo fiskálně neutrální, tedy aby se nezměnila daňová kvóta. Zavedení daně přinese několik zásadních výhod:
- Zdanění výroby (a tedy cena výrobku) bude silně závislé na tom, kolik neobnovitelných primárních zdrojů se při tom spotřebuje. Cena tak bude celkem věrně odrážet stopu zanechanou v životním prostředí.
- Vznikne značný tlak na snížení spotřeby surovin při výrobě, na omezení zbytečné dopravy, na nasazení moderních úsporných technologií. Tím se zpomalí spotřeba neobnovitelných zdrojů a získá více času pro jejich vhodnější náhradu.
- Snížení spotřeby zdrojů se projeví i na poklesu znečištění prostředí odpadními látkami.
- Eliminace ostatních daní bude znamenat větší svobodu ve tvorbě hodnot, poskytování služeb a jejich využívání.
Bohužel, daň z primárních zdrojů má také nemalé nevýhody:
- Aby měla smysl, musela by se nasadit globálně. Sice je možné zavést tento systém jen v části států (např. na území EU), ale jakákoli obchodní výměna s jinými státy je pak značně komplikovaná.
- Tato daň bude mít každopádně dočasný charakter. Jak bude slábnout spotřeba zdrojů, budou klesat výnosy z daně. Po nějaké době bude muset být postupně nahrazována jinými daněmi.
- Škodlivé emise řeší jen nepřímo a částečně (například palivo lze spálit s různou úrovní tvorby jedovatých plynů, třeba oxidů dusíku). Hlukové emise neřeší prakticky vůbec.
- Určit optimální míru zdanění jednotlivých zdrojů je nesmírně složitá úloha. Pravděpodobně by se tato daň musela zavádět velmi zvolna, aby se daly hledat vhodné sazby bez rozkolísání veřejných rozpočtů.
I když může celý nápad vypadat jako šílenost, podle mého názoru rozhodně stojí za úvahu. Přestože se koncept daně z primárních zdrojů asi nikdy nestane reálně aplikovatelným modelem, přinejmenším lze odtud čerpat inspiraci.