Kampaň před krajskými a senátními volbami je v plném proudu. Snaží se i dnešní poslanec ČSSD (a bývalý ministr zdravotnictví, bývalý prezident ČLK, zakladatel a bývalý předseda LOK) MUDr. David Rath. Má v plánu se stát krajským hejtmanem, proto objíždí kraj se svým oranžovým autobusem a snaží se přesvědčovat voliče, aby vzali ten správný lístek, na něm zakroužkovali to správné jméno a lístek pak vhodili do volební urny.
Dnes David Rath na své předvolební pouti zavítal i k nám do města. Proto nastal vhodný čas připomenout, že kromě těch pro mnohé lidi líbivých slov existují i jiná fakta, kvůli kterým já osobně Davidu Rathovi hlas nedám. Nechť každý volí podle nejlepšího vědomí a svědomí – ale je vždycky dobré toho o kandidátovi vědět co nejvíc. Proto bych tu chtěl připomenout právě ty věci, kterými se David Rath na svých mítincích příliš (spíše vůbec) nechlubí.
V následujícím seznamu prosím nehledejte žádné logické řazení – není ani chronologické, ani podle relevance, ani žádné jiné. Je to prostě tak, jak jsem to poskládal.
- David Rath je „politický turista“. V současné době je již ve třetí politické straně. Nejprve byl členem ODS, později SD-LSNS, nyní je (od května 2006) v ČSSD.
- Změna názorů není Davidu Rathovi cizí. Kdo ho sleduje delší dobu (nejlépe již od roku 1995, kdy o sobě dal veřejně vědět poprvé), může pozorovat, jak se měnily jeho názory například na poplatky ve zdravotnictví, projekt IZIP nebo úhrady soukromým lékařům.
- David Rath napadá jiné pro střet zájmů, jeho vlastní střet zájmů mu však nevadil. Zejména se to týká toho, že kritizuje jiné za jejich vazby na farmaceutické výrobce. Přitom v době, kdy byl ministrem zdravotnictví, za farmaceutickou firmu Zentiva chodila na jednání Rathova přítelkyně Renata Horká, v čemž Rath nespatřoval žádný problém. Kromě toho byl ve střetu zájmů i v době, kdy byl současně prezidentem ČLK a 1. náměstkem na ministerstvu zdravotnictví.
- David Rath lpí na funkcích. Když ho Jiří Paroubek navrhl na funkci ministra zdravotnictví, nechtěl se vzdát funkce prezidenta České lékařské komory. Když už se jí konečně vzdal, odmítal přenechat výkon této funkce právoplatně zvolené viceprezidentce Heleně Fouskové.
- David Rath veřejně hanobil prezidenta republiky. V souvislosti s předchozím bodem, tedy s tím, že se Rath nechtěl vzdát původní funkce a prezident Václav Klaus ho kvůli tomu odmítal jmenovat ministrem, označil Rath prezidenta za „vrtošivého staříka“. Není to přitom tak dávno, co by takový čin znamenal trestní stíhání, nehledě na to, co to znamená v lidské a morální rovině.
- Podobně David Rath uráží i jiné lidi, zejména politiky. Kdo má zájem se pokochat Rathovou mluvou, nechť si přečte stenozáznamy z jednání poslanecké sněmovny, je tam toho dost (Rath mluví často a rád).
- David Rath podváděl při vykazování délky lékařské praxe. Započetl si do ní civilní službu (i kdyby býval – samozřejmě nelegálně – vykonával funkci lékaře, započtení do praxe je pochopitelně nepřípustné), navíc si „nadhodnotil“ částečný úvazek. Rathův podvod byl odhalen revizní komisí ČLK.
- Za Davidem Rathem stojí jen úspěchy. Za chyby mohou jiní. Slyšeli jste někdy, že by David Rath přiznal nějakou svoji chybu? Třeba za konkrétní průšvihy, které se staly na ministerstvu během jeho působení (např. s informacemi o onkologické léčbě)?
- David Rath nesnese, aby s ním někdo vedl rozhovor jinak, než chce on. Pokud není po jeho, klidně odejde. Takto se chová více lidí, ale za čest to zrovna nepovažuji.
- David Rath chtěl „stávku, která musí pacienty bolet“. Svá tvrzení pak změkčoval tím, že prý nejde o skutečnou bolest, jen o důsledný nátlak. Pravdou je, že kdyby bývala stávka proběhla podle původních plánů, mohli někteří lidé čekat mnohem déle na plánované výkony a tedy si také déle „užívat“ skutečnou bolest.
Tímto bych výčet uzavřel, byť je toho ještě mnoho a mnoho, co by se dalo zmínit (včetně mnoha věcí, které na sebe David Rath sám prozradil v různých rozhovorech, přestože se k nim později už nehlásil). Co však nevynechám, je popření názoru některých lidí, že je David Rath hloupý.
David Rath není vůbec hloupý. Je velmi chytrý, podle mě chytřejší než většina lidí ve vysoké politice. Ví přesně co chce, jak toho dosáhnout, jaké věci říkat. Občas mu sice něco ujede, ale jak si můžete všimnout, většinu výroků (i těch hodně emotivních) konstruuje tak, aby byly co nejúdernější, aby „udeřily hřebík na hlavičku“, ale současně aby byly velmi těžko napadnutelné nebo zpochybnitelné.
Prosím všechny, kdo půjdou volit v krajských a senátních volbách, aby se nenechali ovlivnit pozlátky a svalnatými řečmi kandidátů, a aby vybírali skutečně zodpovědně.