„Docházejí IP adresy, brzy už žádné nebudou. Musíme přejít na IPv6, tam je adres dostatek.“ Tak takhle nějak informovaly české celoplošné televize o problému, který se týká každého, kdo používá Internet. Jenže skutečnou odpověď, co to ve svém důsledku pro běžné uživatele znamená, co bude muset udělat nebo co mu hrozí, na to divák odpověď nedostal. A protože se o této problematice píše převážně jen v odborných magazínech, kam lidé nezažraní do počítačů moc často nezabloudí, rád bych o tom řekl pár slov i zde.
K čemu adresy
Začnu tedy tím základním. Data v každé datové síti tečou odněkud někam. A když je odesílající strana posílá na cestu, musí vědět, kam to bude – tedy znát adresu. Pro lidi jsou tu adresy jmenné. Když se teď podíváte do adresního řádku svého prohlížeče, uvidíte tam pravděpodobně něco jako jelinek.blog.respekt.ihned.cz. To je právě jmenná adresa. Počítače však vnitřně pracují s adresami číselnými, které lze ze jmenných adres zjistit a které jsou pro vnitřní použití z řady důvodů výhodnější.
Nyní se pro komunikaci používá internetový protokol (Internet Protocol, IP) verze 4, zkráceně označovaný IPv4 a pocházející již ze 70. let 20. století. Jeho číselné adresy jsou složeny ze čtyř čísel od 0 do 255, celkem je tedy k dispozici teoreticky 232 adres, prakticky ale méně, protože některé rozsahy mají zvláštní určení a také protože se kvůli efektivitě směrování dat pracuje vždy s celými bloky adres. Tyto adresy celosvětově rozdělovala (píšu v minulém čase, protože v uplynulých dnech se to dostalo do stavu, že už není co rozdělovat) nezisková organizace IANA. Ta přidělovala bloky adres provozovatelům regionálních registrů (RIR) pro jednotlivé světadíly, ti je pak dále rozdělovali internetovým poskytovatelům na základě jejich žádostí.
Jak jsem již řekl, právě nyní došlo k tomu, že se vyčerpala globální zásoba volných adres. Nyní jsou zásoby už jen na kontinentální úrovni, ovšem protože například v Asii je spotřeba velmi vysoká, zásoba dlouho nevydrží. Až se vyčerpá, budou volné adresy už jen u jednotlivých poskytovatelů. I tam se však většinou rychle vyčerpají. Co nastane potom? Velké problémy – ale o tom až za chvíli.
Že by mohly adresy dojít, se ví už hodně dávno. Začalo se to řešit již na začátku 90. let. Prvním krokem bylo, že se změnil systém přidělování adres tak, aby se mnohem méně plýtvalo. Již tím se vyčerpání adres o několik let odložilo. Ovšem toto řešení bylo už tehdy považováno jen za oddálení konce, za způsob, jak získat více času na skutečné řešení.
Je tu IPv6
Tím skutečným řešením je šestá verze protokolu IP, zkráceně IPv6 (Proč není pátá? Protože pátá verze vznikla již v roce 1979, byla experimentální a do veřejného provozu se nedostala.) Ta řeší celou řadu nedostatků čtvrté verze, z pohledu běžného uživatele je ale nejvýznamnější, že nabízí prostor pro 2128 adres. To je tolik, že i když si každý obyvatel planety pořídí libovolný prakticky využitelný počet komunikujících zařízení, stále se vyčerpá jen nepatrný zlomek celého dostupného prostoru.
IPv6 vznikl již na přelomu tisíciletí, o něco málo kratší dobu je již součástí všech nejvýznamnějších operačních systémů na počítačích. Přesto se zatím příliš nepoužívá. Proč? Důvodů je hned několik. V první řadě jde klasický začarovaný kruh: Uživatelé netouží po IPv6, protože nejsou k dispozici služby, které by ho využívaly. A služby přes IPv6 nikdo neposkytuje, protože nejsou uživatelé, kteří by je využívali.
Dalším důvodem je skutečnost, že se postupem času rozmohly různé berličky, kterými se obchází problém nedostatku IPv4 adres. Typické řešení je tzv. NAT, kdy celá síť (domácí, firemní apod.) má jedinou veřejnou adresu a ušetří se tím několik adres, případně až několik stovek adres. Jednoduché služby přes NAT fungují bez problémů, ale je i řada takových, které buď nefungují vůbec, nebo působí různé technické problémy a komplikace.
Nelze samozřejmě nezmínit, že internetoví poskytovatelé zavedení IPv6 oddalují, protože mají ve svých sítích mnoho zařízení bez podpory IPv6 a pořízení nových stojí samozřejmě peníze. Netýká se to samozřejmě úplně všech – existuje řada poskytovatelů, kteří IPv6 plně podporují již dlouho, ale ti největší u nás (např. Telefónica O2 nebo T-Mobile) k nim rozhodně nepatří.
Adresy došly…
Co se tedy teď stane? Půjde do tuhého, adresy opravdu nebudou. Na straně uživatelů to bude ještě relativně jednoduché – nabídka pevných adres zdarma vymizí, za adresy se bude tvrdě platit. Zřejmě mnohdy vymizí i veřejné adresy pro jednotlivé zákazníky, k čemuž u některých způsobů připojení již došlo, ale teď to bude masovější. Tohle nepříjemně dopadne například na firmy, které využívají vzdálený přístup z poboček nebo od zaměstnanců z domova. Mnohem hůře na tom ale budou poskytovatelé obsahu. Servery již z principu veřejné adresy mít musí. Proto v první fázi půjde cena IPv4 adres nahoru a později už může být velký problém adresy vůbec získat.
Proto čím dříve se přejde na IPv6, tím lépe. Ale jak jsem řekl, zatím to není žádná sláva. Doporučuji každému, aby se tedy pokusil začít s používáním IPv6 co nejdříve, aby se všechno začalo posouvat rychleji kupředu. Jak na to? Nemáte-li velmi obstarožní počítač, na této úrovni není většinou potřeba dělat nic. Zbývá jen získat IPv6 připojení. Navrhuji postupovat v následujících krocích, dokud neuspějete:
- Žádejte IPv6 u svého poskytovatele připojení. Je klidně možné, že ho již poskytuje nebo nabízí, jen o tom nevíte. Poskytovatel vám pak řekne, co máte udělat ke zprovoznění IPv6, případně vám oznámí, že už ho využíváte. Případně se dozvíte, kdy bude IPv6 připojení k dispozici.
- Nechte si zřídit tzv. tunel. Tunel je v tomto případě způsob, jak využívat IPv6, i když ho vaše připojení nepodporuje. Funguje to tak, že se vytvoří spojení mezi vaším počítačem a místem, které má IPv6 připojení. Možností je víc, některé jsou naprosto triviální a spočívají prakticky jen v instalaci určitého programu. Začínají se také prodávat „krabičky“ (aktuálně asi za 100 USD), které jen připojíte k počítači nebo do sítě a už to běží. Nevýhodou tunelu je, že je pomalejší než plnohodnotné připojení – jak z hlediska propustnosti, tak rychlosti odezvy. Pokud vám to nevyhovuje, tento krok přeskočte.
- Změňte poskytovatele připojení. Někdy vám to kromě možnosti využívat IPv6 přinese i rychlejší připojení a/nebo nižší cenu.
- Novější počítače mohou využívat tzv. technologii Teredo, což je určitý druh tunelu. Ne vždy je počítač nastaven tak, aby Teredo používal. Nechte si tedy odborníkem Teredo nastavit. Toto řešení má samozřejmě stejné nevýhody jako jiné druhy tunelů.
Využijete-li řešení založené na tunelu, stejně je dobré usilovat o co nejdřívější získání plnohodnotného IPv6 připojení, protože jen tak budete moci využívat plnou rychlost komunikační linky.
IPv6 se však týká i těch, kdo provozují webové stránky nebo jiné internetové služby. Využíváte-li webhosting, ptejte se provozovatele, zda využívá IPv6 – a pokud ano, zda je pro váš web k dispozici nebo už se přímo používá. Je-li provozovatel bez podpory IPv6 a nepřipravuje její blízké zavedení, uvažujte to přechodu jinam. Samotná dostupnost přes IPv6 však nestačí, je potřeba mít také správně nastavené příslušný DNS záznamy (jejichž smyslem je převádění jmenných adres na číselné). Požadujte tedy po svém poskytovateli i toto.
Možná se to jeví složité, ale složité to opravdu není. Stačí vědět, že tu tento problém s adresami je a že je potřeba ho řešit. Nad konkrétním řešením ať si lámou hlavu ti, kdo si tuto oblast zvolili. Hlavně se ale nenechávejte ukolébat ujišťováním, že o nic nejde a není potřeba to řešit. Potřeba to je, a tím, komu ujede vlak, budete vy.