Teď se nebudu vrtat v detailech, tedy hlavně jak jsou ta která směrnice či nařízení procesně příjímány, ale zaměřím se na výsledek. EU často produkuje právní předpisy (ať už přímo účinné nebo následně implementované do národních zákonů), které mají občany EU před někým nebo něčím chránit (často i každého jednotlivého občana před jím samým, i to se stává…). Jenže taková ochrana, byť třeba v dobrém úmyslu, bývá často kontraproduktivní.
Jedním z relativně čerstvých opatření, které je z této škatulky, je Nařízení Evropského parlamentu a rady č. 593/2008. Mění zásadním způsobem přeshraniční obchod v případech, kdy je zákazníkem spotřebitel (tedy fyzická osoba, která využívá zboží nebo službu pro vlastní osobní potřebu). Nově se totiž budou vztahy u smluv uzavíraných „přes hranice“ (bez ohledu na způsob uzavření smlouvy) řídit právem platným v zemi, kde má spotřebitel bydliště.
Co to bude ve výsledku znamenat? Pravděpodobně zmizí možnost objednávat si zboží v internetových obchodech sídlících v jiném členském státě EU. Pokud bych si jako spotřebitel objednával zboží například z Francie, bude se obchodní vztah řídit českým právem. Pokud si naopak Francouz objedná zboží z Česka, bude se vztah řídit právem francouzským. Každý obchodník, který by chtěl prodávat do jiného členského státu, tedy bude muset přizpůsobit obchodní podmínky všem členským státům, do kterých by chtěl prodávat. Bude muset stále sledovat vývoj práva ve všech takových státech a obchodní podmínky průběžně aktualizovat.
Pro obchodníka to bude samozřejmě znamenat vysoké náklady. Bude si pravděpodobně muset najmout právníka znalého práva té které země a kontinuálně si nechávat doporučovat případné úpravy podmínek. Taktéž pro veškeré reklamace se nevyhne nutnosti znát dané právo a postupovat podle něj. Pokud obchodník prodá do nějakého státu několik kusů zboží ročně, obvykle se to naprosto nevyplatí. Proto to zcela nevyhnutelně dopadne tak, že obchodníci (kteří nebudou chtít porušovat zákon) prostě zruší možnost prodeje mimo území státu, případně umožní prodej do několika málo států, kde se jim náročná právní procedura vyplatí.
Nová norma EU jde tedy zcela proti smyslu toho, proč organizace vznikla. Namísto většího otevření trhu a nabídnutí více možností výrobcům, obchodníkům i spotřebitelům, způsobí naopak větší uzavření národních trhů. Možná to při schvalování předpisu chtělo uvažovat v trochu širší rovině, než pouze v té, že by občas někdo mohl být poškozen použitím práva členského státu, kde sídlí obchodník. Takhle totiž budou poškozeni všichni, protože si zboží jednoduše z jiného členského státu nekoupí.