„Náklaďákománie“ v Čechách není nic nového. Jen mi ji opět připomněla dnešní reportáž ve zprávách České televize. Není žádným tajemstvím, že pokud je to jen trochu možné (což obvykle je), pořizuje se většina firemních vozů právě jako užitkové, i když pro to není žádný technický důvod. Jediný důvod je daňový – u osobních automobilů nemohou plátci DPH uplatnit odpočet, kdežto u nákladních (včetně N1) to možné je.
Na vině je § 75, odst. 2 zákona 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, který u osobních automobilů zakazuje odpočet. Poslanci při schvalování tohoto zákona (bylo to ovšem už i v předchozím zákoně) zřejmě usoudili, že podnikatelé jsou podvodníci, kteří budou osobní auta používat i k nepodnikatelským účelům. Proto zvolili toto řešení, přičemž osobní vozy mohly a i nadále mohou být odepisovány v rámci daňově uznatelných nákladů, což samozřejmě už na první pohled působí jako podstatná nesystematičnost.
Protože zákon v § 3, odst. 3, písm. f říká, že za osobní automobil se považuje pouze vůz kategorie M1 nebo M1G, stalo se to, co se stát muselo. Výrobci a distributoři aut přišli na to, jak nejjednodušeji předělat osobní auto na nákladní (a „nacpat“ ho do kategorie N1) a vyjít tak vstříc podnikatelům, kteří by jinak raději déle udržovali v provozu starší vůz, než by si koupili nový za zbytečně vysokou cenu.
A tak se na našem trhu postupně vyrojilo množství aut s mřížkou za zadními sedadly a začerněnými nebo zaplechovanými zadními bočními skly. Kromě těch, kteří je skutečně využívají k podnikání (a k témuž by používali i normální osobáky), si je kupují samozřejmě i lidé, kteří v nich jezdí na dovolenou a za podobnými ryze osobními účely. Čili zákon se naprosto minul zamýšleným účinkem (tedy zabránit daňovým únikům), namísto toho dal vydělat automobilkám, které si za úpravy na N1 nechají dobře zaplatit (když se cena vozu zvedne z 300 000 Kč o dalších 20 tisíc za úpravy, je auto pořád levnější než s 19% DPH – u dražších vozidel je výhodnost úprav ještě mnohem větší) a současně omezil možnost vybrat si vůz podle užitných vlastností (zdaleka ne všechny verze jsou nabízeny v nákladní verzi).
Odstranění tohoto a dalších podobných nesmyslů, zaplevelujících právní řád, by mohl být první krok, kterým bude zahájena daňová reforma. Jde o věci relativně nekonfliktní, měly by proto poměrně slušnou šanci projít sněmovnou. Je ovšem otázka, zda bude mít vláda odvahu a hlavně chuť se do něčeho takového pustit.