Vyrábíte kvalitní boty, poctivé uzeniny (ze skutečného masa, ne ze separátů nebo ještě něčeho horšího), odolné litinové nádobí, nezničitelný porcelán? Poskytujete služby vždy v té nejvyšší kvalitě, za kterou je třeba pořádně zaplatit? Máte smůlu – valná většina lidí o takové věci nestojí. Kvalita je nezajímá.
Neplatí to samozřejmě plošně. Lidí, kteří umějí ocenit kvalitu a jsou ochotni za ni zaplatit, není zanedbatelné procento a stále jich přibývá. Jsou tak aspoň malou zárukou toho, že nemusí zkrachovat všichni, kdo na poskytování kvality sází.
Obecně je to však jinak. Když budou v regálu vedle sebe ležet dva druhy párků, jedny za 100 Kč/kg, druhé za 50 Kč/kg, po kterých většina lidí sáhne? No samozřejmě, po těch druhých. Anebo boty – 1500 Kč u ševce, anebo 700 Kč v hypermarketu (případně 400 Kč v tržnici)? Netřeba dodávat.
U levných párků si budou často jejich konzumenti stěžovat na chuť, případně dokonce volat po zavedení nějakého opatření na „zvýšení kvality“. Levné boty se pravděpodobně brzy rozpadnou a ve výsledku mohou být relativně dražší než ty kvalitnější.
Nebo jiný příklad. Kolik lidí je ochotno připlatit za elektrospotřebič peníze, které se na snížené spotřebě vrátí za 2 nebo 3 roky? Málokdo. Proč se stále prodává tolik obyčejných (nenabíjecích) baterií, když se akumulátory „zaplatí“ už po 3.-4. nabití? Je to jednoduché, nákup levnější věci šetří peníze ihned, není to jen vidina návratnosti (byť třeba i rychlé) v budoucnu.
Zkrátka, kdo staví své podnikání na kvalitě, nemá a nebude to mít lehké. Vyrobit levný šmejd dokáže každý a silná konkurence tlačí ceny (ale tím pádem i kvalitu) stále níž. Ale těžko se s tím něco nadělá. Většina lidí (u nás i v jiných zemích) raději nakupuje více věcí za nižší cenu, i když na tom prodělá. Berme to jako fakt – nic s tím nenaděláme.