Moje jméno i příjmení sice nepatří mezi úplně nejrozšířenější, na chvostu se ale také nekrčí. Jelínků je jako psů (zhruba patnácté nejčastější příjmení), s Lukáši se v posledních cca 30-35 letech také docela roztrhl pytel. Takže občas člověk narazí i na úplného jmenovce.
Dva muže toho jména znám osobně, jeden z nich je dokonce můj kolega. Ovšem kromě občasných drobných nedopatření mi to nedělá žádné starosti. Taktéž i další Lukášové Jelínkové, byť se občas někdo zmýlí a chce ode mě třeba nějakou výroční zprávu fakultní nemocnice, nebo prozměnu faktury určené mně končí na druhém konci republiky.
Existuje ale jeden můj jmenovec, se kterým je mnohem větší zábava, byť jsem s ním osobně nikdy nepotkal. Je to Mgr. Lukáš Jelínek, politolog, ředitel Masarykovy Dělnické Akademie (instituce spjatá s ČSSD) a bývalý či současný poradce různých sociálnědemokratických politiků (Vladimíra Špidly, Lubomíra Zaorálka atd. – omlouvám se, nemám v tom moc přehled). Právě tento jmenovec mi dost značně zasahuje do života, přestože tak určitě nechce činit a téměř jistě si toho ani není vědom.
Zaprvé, má velmi podobnou e-mailovou adresu. Je úplně stejná, jen jméno a příjmení jsou obráceně (já mám jméno.příjmení, on příjmení.jméno). To byste nevěřili, kolik lidí to splete. Vzhledem k tomu, že předmětnou adresu už aktivně nepoužívám zhruba 5-6 let, příliš nehrozí, že by moje pošta došla do nesprávné schránky. Obráceně se to děje běžně. Měl jsem nastaveno dokonce automatické odpovídání (s tím, že asi nejsem ten, koho shánějí), nicméně mnoho lidí si nedalo říct a posílalo to na moji adresu i po automatické odpovědi znovu a znovu.
Další problém je, že se mi často ozývají různí lidé, ve smyslu „tak jak to bude s tím předplatným časopisu XY“, a opět se jim těžko vysvětluje, že já nejsem on. A že se mají obrátit na toho správného člověka. Ale ani to není ten hlavní problém.
Hlavním problémem totiž je, že oba publikujeme články na webu i v tištěných médiích. Sice každý někde jinde (on v Literárních novinách, Britských listech apod., já tady na Respektu a na různých počítačově zaměřených serverech), ale to nezasvěcený pozorovatel samozřejmě hned tak nezjistí. Takže když si přečte dva texty podepsané „Lukáš Jelínek“, jeden třeba tady a druhý v Britských listech, je docela zmaten, protože mu nejde do hlavy, jak může tentýž člověk napsat tak odlišné věci – případně si vytvoří šílený mix představ o autorovi. Psychiatr by možná hned diagnostikoval pokročilou schizofrenii autora.
Tedy, když si někde přečtete nějaký mým jménem podepsaný článek, který bude v zásadním rozporu s tím, co jsem tu dosud psal, nemusíte mi hned zařizovat transport do Bohnic. Pravděpodobně mě žádná schizoidní porucha nepostihla (abych se názorově rozdvojil), zřejmě jen čtete článek mého jmenovce politologa.