Právě na jaře roku 2005 jsem se na svém oblíbeném serveru ABC Linuxu dozvěděl o nově zavedené možnosti založit si blog. Do té doby jsem něco takového opravdu nechtěl udělat, jenže tehdy jsem měl takovou zvláštní náladu. Náladu danou tím, že mnoho zarputilých nepřátel firmy Microsoft kolem sebe metalo špínu, firmu očerňovali a fandili jakémukoli opatření Evropské komise nebo jiného orgánu, které by této společnosti zasadilo pořádnou ránu.
Proto jsem se rozhodl si založit blog a trochu tuto skupinu lidí provokovat. Začalo to zápisem Tresty pro Microsoft škodí Linuxu. Reakce byla poměrně slabá, ale nějaká byla. Tak jsem začal psát dál. Některé články měly dost výraznou odezvu, bylo vidět, jak jsem leckomu „šlápl na kuří oko“. Taková odezva byla samozřejmě dobrou motivací pro další psaní.
Brzy jsem do blogu zatáhl obecná společenská a politická témata. Každou chvíli se někdo ozýval, že „to tam nepatří“ (na odborný server), přestože právě tato témata měla zdaleka nejvyšší čtenost a hlavně počet diskusních příspěvků (běžně stovky, kdežto u odborných témat – pokud nebyla konfliktní – to bylo obvykle jen několik příspěvků).
Nicméně když se objevila možnost založení blogu na serveru Respektu, přivítal jsem to a přesunul část svých aktivit sem. Hlavním důvodem byla vysoká úroveň čtenářů, takže například příspěvky v diskusích jsou téměř výhradně věcné a obohacující (proto mě velice překvapilo, že právě zde se vylíhl soudní spor související s blogem a diskusí u něj).
Později jsem si založil ještě další blog, a to zrovna tam, kde jsem to nejvíc nechtěl udělat – na serveru iDnes. Protože právě tam přímo bují urážlivé a obecně nehodnotné příspěvky v diskusích; dokonce to vypadá, že se tam vyskytují lidé, kteří nedělají nic jiného, než plnit diskuse tímto. Jenže založení tohoto blogu mělo konkrétní cíl – „evangelizace“ svobodného softwaru, otevřených technologií a obecně svobody v používání techniky. Sice jsem tam později začal psát i leccos dalšího (a využívat tak vysokou návštěvnost), ale to se prostě stává.
Jsem rád, že jsem udržel počet blogů v rozumných mezích (celá léta odolávám vábení, abych si založil blog tam či onde – včetně odborných webových magazínů, pro které píšu články), protože jinak by se buď konstatní obsah rozptýlil mezi mnoho blogů (takže by nebylo pořádně nikde nic), nebo bych nedělal nic jiného, než psal do blogů. Kdyby mi za to někdo opravdu dobře platil, dalo by se to ještě snést – ale když to má člověk jako zábavu, tak i jeden blog bohatě stačí (natož tři).
Co říci závěrem? Moje aktuální heslo je: „Nikdy si nezaložím profil na Facebooku.“ Tak uvidíme, jestli mi toto heslo vydrží…