Tento text je mírnou modifikací verze, kterou jsem publikoval na odborném serveru Abclinuxu.cz. Když jsem totiž přibližně před rokem napsal blogový zápis Serverové služby a zákony, vypadalo všechno poměrně jasně a zřetelně. Jenže to bychom nesměli být v Česku – v zemi, kde je možné opravdu všechno.
Ještě poměrně nedávno jsem si myslel, že se serverovými službami (myšleno webhostingem a vším, co s tím souvisí) je to poměrně jasné – tedy že je to podnikání podle zákona 127/2005 Sb. Byl jsem ovšem vyveden z omylu a zaveden do jakéhosi právního vakua. Všechno je totiž poněkud jinak, jenže není úplně jasné jak. Ale popořádku…
Na počátku všeho stál dotaz, odeslaný koncem roku 2005 (tedy v době, kdy se ještě „nejelo“ podle výše zmíněného nového zákona) na ČTÚ, tedy úřad nejpovolanější v oblasti elektronických komunikací. Zajímalo mě, zda jsou opravdu webhostingové služby zařazeny do té oblasti, na kterou se vztahuje zmíněný nově zaváděný zákon. Bylo mi odpovězeno, že ano.
Protože jsem hodlal zahájit poskytování služeb v popisované oblasti, absolvoval jsem klasickou úřední proceduru: výpis z trestního rejstříku, potvrzení o bezdlužnosti na daních, čestné prohlášení o bezdlužnosti leckde jinde. Celá procedura končí registrací na ČTÚ, jenže formulář k tomu určený dosahuje složitosti, že ho ani člověk s papírem z celkem prestižního ústavu není schopen vyplnit.
Navštívil jsem tedy osobně ČTÚ, konkrétně pobočku pro oblast Praha, a za osobní přítomnosti jednoho z inspektorů formulář vyplnil. Raději jsem se na každou věc ptal dvakrát, aby něco nebylo špatně. Sice jsem z toho stejně nebyl moc moudrý, nicméně nakonec jsem formulář vyplnil podle doporučení a podal ho ke zpracování. Následovalo zaplacení správního poplatku 1000 Kč a po pár dnech mi od ČTÚ přišlo potvrzení o registraci.
To samozřejmě není všechno. Součástí povinností uložených zákonem je též oznámení policii, aby mohla nasazovat odposlechy a provádět další velkobratrské činnosti. Ani to není jen tak, nikde totiž není uvedeno, kam se to má oznámit. Naštěstí mi pomohl mluvčí policejního prezidia pan Hanták – jde o „supertajný“ Útvar zvláštních činností (tak tajný, že nikde není uvedena ani jeho kontaktní adresa).
Pak byl nějakou dobu klid. Po několika měsících mi ovšem přišla poštou výzva k vyplnění jakýchsi statistik. Sice mi bylo divné, že tam v podstatě není co vyplnit (byla to samá telefonní stanice atd.), nicméně jsem tam něco napsal a odeslal. Opět byl pár měsíců klid.
Na začátku letošního roku přišla opět výzva k vyplnění statistik – s tím, že když se vyplní elektronicky, stačí je odevzdat později. Na zpřístupnění elektronického rozhraní sice bylo potřeba odeslat písemnou žádost, přesto jsem tak učinil a do rozhraní se dostal. Vyplnění bylo ale ještě mnohem složitější než u papírové verze. Hlavní problém byl v tom, že formuláře obsahovaly zásadní věcné chyby, které nešly opravit (formuláře byly elektronicky podepsané – oprava by dokument znedůvěryhodněla) a údajně šlo o chybu dodavatelské firmy. Myslíte si totéž co já?
Ta pravá legrace ale začala až někdy na přelomu dubna a května. Volal mi jeden z inspektorů ČTÚ (shodou okolností ten, který mi odpovídal na prvotní dotaz na konci roku 2005), že podle jeho zjištění neprovozuji činnost podle zákona 127/2005 Sb. a mám tedy oznámit její ukončení. Musel jsem se štípnout, abych se přesvědčil, že to není sen. Obsahové služby prý do působnosti zákona nepatří a na neposkytují se tedy na základě registrace u ČTÚ.
Nastala několikafázová výměna informací včetně původního dotazu a odpovědi. Nový názor byl, že e-mail do působnosti patří, ostatní serverové služby nikoliv. A byla mi doporučena změna registrace – s omezením jen na e-mail.
Navštívil jsem tedy živnostenský úřad a zeptal se, kam tedy patří tyto činnosti, když nejde o činnost podle zákona 127/2005 Sb. Ochotná paní hledala asi půl hodiny ve všemožných materiálech, odpověď však nenašla – prý to nejspíš patří opravdu pod ČTÚ.
Požádal jsem tedy ČTÚ o oficiální písemné vyjádření, jak to doopravdy je. Dotazoval jsem se schválně co nejdetailněji, včetně uvedení konkrétních služeb a použitých protokolů (+ příslušných dokumentů se specifikacemi). Podle odpovědi, která mi přišla, uvedené služby (tedy včetně e-mailu) nejsou podnikáním podle zákona 127/2005 Sb. Tento názor (bohužel neoficiálně) potvrdil také Krajský živnostenský úřad StČ kraje – mělo by to být kryto živnostmi „Zpracování dat, služby databank, správa sítí“ a „Poskytování software a poradenství v oblasti hardware a software“.
Co z toho tedy nyní vyplývá:
- Kdokoli dosud podnikal „nelegálně“ (podle původního pohledu na věc – podle mých zkušeností min. 70 % firem, které se touto činností zabývají), může mít vše ve skutečnosti legální (za předpokladu, že má příslušné živnostenské listy). Naopak, kdo si myslel, že mu stačí registrace u ČTÚ, bude muset absolvovat novou proceduru, tentokrát živnostenskou.
- Na webhostingové služby se nyní vztahují jiné podmínky (v zásadě s méně regulacemi) – podle obchodního, resp. občanského zákoníku. Bohužel to ale znamená také změnit všechny smlouvy.
- Podnikání se dostává mimo působnost vyhlášky 485/2005 Sb., která provádí § 97 zákona („tzv. odposlechová vyhláška“) – podnikatel tedy nemá povinnost ohlásit policii zahájení činnosti nebo změny, nemá povinnost záznamu komunikačních a lokalizačních dat, ani nemá povinnost umožnit nasazení odposlechu. Pokud by něco z toho policii přesto poskytl, jednak samozřejmě nemá nárok na náhradu nákladů, a navíc by v některých případech možná i porušil zákon.
- Kdo chtěl mít všechno v pořádku a obstaral si vše potřebné podle zákona 127/2005 Sb., dělal to zbytečně a měl/má s tím jen starosti.
Zbývá se ještě akademicky zeptat, kdo za to může. Je otázkou, proč se pohled ČTÚ během času změnil – možná toho mají opravdu moc (inspektorů je skutečně jen několik na celý kraj a mají toho ve své působnosti hodně – telefonní služby, radiové vysílání atd.), proto uvítají cokoliv, co by jim odňalo část starostí. Těžko uchopitelné serverové služby se tak mohly stát vhodným kandidátem.
Rozhodující podíl másla na hlavě mají ale jednoznačně zákonodárci. Zákon (včetně navazujících vyhlášek) je totiž typický „gumák“, který sice přinesl dobrou věc v podobě liberalizace podnikání v oblasti připojení k Internetu (dříve to byla koncesovaná živnost, navíc s poplatkem 150 tisíc za licenci), nicméně mnoho věcí zamlžil tak, že se v nich nikdo nevyzná. Přes parlament také vede jediná cesta, jak by se to dalo uvést do pořádku a sporné věci vyjasnit. Osobně bych do toho ale příliš nerýpal, nebo se může stát, že se tam poslaneckou iniciativou dostane něco, co by zavádělo nějakou formu cenzury, nevhodné regulace nebo nového státního špehování. A to bychom určitě nechtěli.