Nový zákon o silničním provozu se mi nelíbil již dávno před tím, než byl schválen. Neodsuzuji ho celý, jak stojí a leží. Některé věci považuji za velice přínosné, například nová pravidla pro kruhové objezdy, možnost kolmého či šikmého stání, celoroční svícení nebo třeba lepší úpravu povinností učitelů autoškol. Mnoho věcí mi ale vadí. Jednak jsou to některé změny přímo v pravidlech (nesmyslné změny související s předjížděním, vytváření „průjezdného pruhu“), ale hlavně oblast sankcí.
Bodový systém považuji za špatně navržený. Za některé přestupky jsou postihy nesmyslně vysoké (např. držení telefonu, nepoužití pásu, řízení neregistrovaného vozidla atd.), za jiné zase příliš nízké (zneužití modrého majáku, ohrožení v jízdních pruzích, nedání přednosti apod.). Mnohem horší ale je, že paralelně s bodovým systémem existuje ještě další systém postihů. Za opakování některých přestupků – a u některých již hned při prvním – se uděluje zákaz řízení, bez ohledu na nasbírané body.
Zastávám názor, že přísné tresty (ještě k tomu nesmyslně nastavené) nejsou řešením. Krátkodobě mohou sice zapůsobit, ale brzy dojde k „otupení ostří“ a účinek vyprchá. Dostatečně účinná není dokonce ani hrozba trestu smrti. Nevěříte? Na železničních přejezdech u nás zahyne poměrně velké množství lidí. Většina z nich umírá na přejezdech zabezpečených výstražnými světly, která v okamžiku srážky byla v činnosti. V podstatě byl tedy v těchto případech za porušení § 29, odst. 1, písm. a, uložen trest smrti vykonaný ihned. Na řidiče to má pramalý efekt, přestože se o „vykonaných trestech“ dozvídají ve večerních zprávách, a to i se záběry z místa samého.
Proto nevěřím v účinnost vysokých postihů. Jediným skutečně účinným opatřením – kromě prevence – je tedy důsledná kontrola. Budou-li policisté na silnicích skutečně vidět, budou-li přestupky důsledně trestány, pak může být taková represe účinná. To se ale neděje. Vypadá to tedy tak, že někdo má štěstí a může několik let jezdit jako prase, aniž bude přistižen. Jiný člověk bude mít naopak smůlu, a i když jezdí bezpečně a ohleduplně, těch jeho několik málo přestupků bude odhaleno a potrestáno. Dopravní přestupky totiž dělá každý účastník silničního provozu – kdo tvrdí, že ne, jen si své přestupky neuvědomuje. Některé úseky silnic bez spáchání přestupku ani nejdou projet.
Další důvod, proč je současný systém špatný, je jeho korupčnost. Nízká pravděpodobnost přistižení kombinovaná s vysokými tresty přímo nabádá k pokusu uplatit policistu na silnici, případně se pokusit přestupek podobně vyřešit na úřadě. Pokud bude kontrolní činnost intenzivnější při nižších trestech, uplácení ztratí smysl. Hříšník by musel uplatit mnohem více hlídek, což by se mu ale vzhledem k nižší sankci za přestupek nevyplatilo, vzhledem k rizikovosti uplácení.
Nyní se ale dostávám k tomu hlavnímu. Podobně jako já uvažuje i většina lidí, které znám a se kterými jsem o této věci hovořil. Pokud se jedná o aktivní řidiče (lidi, kteří autem jezdí víc než jen svátečně), je podpora mého názoru skoro stoprocentní. Co je ale hlavní, neznám absolutně nikoho, kdo by si chtěl dělat na silnici, co chce. Nikoho, kdo by chtěl ohrožovat chodce nebo cyklisty, kdo by jako prvotní stavěl svoji „svobodu jízdy“. Ne. Pro každého je na prvním místě bezpečnost. Prasata na silnici samozřejmě jsou – ale je jich jen velice málo (ne víc než cca 1 %), i když je jejich chování nepřehlédnutelné.
Když mě a další podobně smýšlející lidi někdo (ať už novinář ze seriózních českých novin, nebo třeba někdo úplně anonymní) nazývá automobilovou lůzou, opravdu nevím, odkud čerpali informace k takovému hodnocení. Podle čeho nás soudí?
V některých případech je to ale naprosto jasné. Autoři takových textů se totiž na konci „odkopou“. Deklarují se jako nepřátelé aut. Auta prostě nemají rádi a snaží se proti nim bojovat za každou cenu. I za cenu toho, že budou očerňovat všechny, kdo jsou podle nich typičtí uživatelů automobilů.
Z toho vyplývají dvě věci. Jednak že tito lidé nejsou řidiči. Nemají tedy ponětí, s jakými problémy a situacemi se řidič v provozu potýká. Proto neváhají podporovat každou snahu házet řidičům klacky pod nohy. Zadruhé se snaží ukazovat auto jako symbol zla, a jeho uživatele jako někoho naprosto bezohledného, kdo jezdí autem proto, aby „měl svobodu“ a mohl ostatním ukazovat svoji převahu.
Byl bych rád, kdyby si autoři takových textů uvědomili, že většina lidí auto nepoužívá pro svoji zábavu nebo pro demonstraci síly, ale prostě jen k tomu, aby se přepravili odněkud někam. Ano, mohou jezdit hromadnou dopravou. Ale mají-li na vybranou jet do práce buď 45 minut autem nebo 2,5 hodiny autobusem (třeba s několika přestupy), volí auto. Získají tím denně 3,5 hodiny, které mohou věnovat svým blízkým nebo odpočinku, zatímco by se jinak trmáceli busem a pobíhali po autobusových nádražích.
Děkuji všem, kdo dočetli dlouhý text až sem. Jednoduše mám už plné zuby těch, kdo ze mě dělají vraha a za jednu přehlédnutou značku by mi nejraději usekli ruce. A musím jim vzkázat – až budete příště přecházet silnici 49 metrů od přechodu (§ 54, odst. 1) nebo při přecházení mimo přechod nedodržíte kolmý úhel (§ 54, odst. 2), přinejmenším pořádně sami sebe profackujte nebo se dojděte udat nejbližšímu policistovi. Bezpečnost silničního provozu tím podstatně stoupne – tedy pokud jsou vaše názory pravdivé.