Koncesionářské poplatky jsou tradičním zdrojem příjmů veřejnoprávních médií. Platily se dokonce i v dobách hluboké totality, kdy to bylo v podstatně něco, co do takového ekonomického systému vlastně vůbec nepatřilo. Nicméně to neznamená, že by poplatky musely zůstat navždy. Lze to řešit i jinak, aniž by se veřejnoprávní média nějak změnila.
Výběr poplatků lze nahradit přímou dotací ze státního rozpočtu, a to ve výši pevně určené zákonem (včetně valorizace při inflaci apod.). Za předpokladu nezměněné složené daňové kvóty (do které počítám i koncesionářské poplatky) by se z fiskálního pohledu nic nezměnilo, přineslo by to ale nezanedbatelné výhody.
Zdůraznil bych především tyto aspekty:
- Výběr poplatků je nákladný, a to jak pro příjemce poplatků (média), tak pro jejich plátce (občané je většinou platí v SIPO, ale firmy to nezřídka stojí bankovní poplatky, mají s tím i náklady na zaúčtování atd.). Nákladné je i vymáhání od neplatičů (resp. i zjišťování, kdo má platit a neplatí).
- Přes daně sice budou mediím platit i ti, kdo nemají přijímač, ale to prostřednictvím firem platí v podstatě i nyní. Navíc nyní firmy platí za každý přijímač, tedy i za mobilní telefony a další přístroje, přestože funkci přijímače třeba nikdo nevyužívá.
- Nebude potřeby využívat různé berličky, které dávají veřejnoprávním médiím větší pravomoci, než mají jiné subjekty. Například dnes média získávají od dodavatelů elektřiny osobní údaje odběratelů. Toto by zcela odpadlo.
- Obavy z ohrožení nezávislosti médií nejsou na místě. Platby z rozpočtu nebudou o nic více pod politickým vlivem, než je dnes výše koncesionářských poplatků. Politici dnes do chodu médií zasahují mnohem silněji přes Radu ČT a Radu ČRo (například volbou ředitelů, ale i vměšováním se do programové skladby apod.), finanční zdroje hrají zanedbatelnou roli.
Odstranění koncesionářských poplatků a jejich náhrada přímými platbami z rozpočtu přinese nižší náklady na celý systém. Tyto peníze, které by jinak padly na administrativu výběru a vymáhání poplatků, lze využít v televizi a rozhlasu na vlastní činnost, tedy například na tvorbu pořadů, nákup vysílacích práv na různá hodnotná díla, na kvalitnější zpravodajství.
Čeho bych se ale nerad dočkal, by byl jakýsi kočkopes, který už jsme měli možnost vidět v některých státech (tuším, že i na Slovensku), tedy kombinace poplatků a dotací (v horším případě dotací schvalovanou v rámci rozpočtu, ne pevně danou zákonem). To už by bylo lepší zůstat u poplatků, protože není důvod systém zbytečně komplikovat.