Prvním pokusem (částečným) byla trojice příběhů doplněná názory, které zaujímali jiní čtenáři. Příběhy nebyly skutečné, nicméně byly z podstatné části založeny na reálných událostech (např. „sraženého cyklistu“ jsem vytvořil na základě nehody, při níž zahynul hokejový trenér Ivan Hlinka), taktéž i uváděné názory vycházely z toho, jak se k těm původním událostem vyjadřovali čtenáři v diskusích u novinových článků (iDnes, Lidovky atd.).
Tehdy mi šlo o to, otestovat, nakolik se budou čtenáři „rýpat“ v příbězích, o kterých mají jen minimum informací, a jak budou reagovat na předložené názory. Jak to dopadlo, si může každý přečíst. Dělat si názor na každou věc je člověka tak nějak vlastní, a to i v případech, že má o této jen stopové informace, a to ještě z páté ruky (ony i ty tzv. seriózní sdělovací prostředky nezřídka připomínají Rádio Jerevan). A často je lepší některé věci vůbec neřešit, než zaujímat stanovisko na základě informací, které jsou zkreslené a mohou být i cíleně zmanipulované.
Plnohodnotný experiment jsem ale spáchal až v té legraci o hubnutí. Chtěl jsem prověřit hned několik věcí. Především to, jaká bude reakce na jednoduchou odpověď na jednoduchou otázku. Na každou otázku existuje jednoduchá, snadno pochopitelná nesprávná odpověď. Ovšem tady to bylo trochu jinak – odpověď nebyla nesprávná, nýbrž bolestivě všední a realistická. Neslibovala žádné zázraky, nýbrž jen a jen pořádnou dřinu, navíc ještě nudnou.
Druhým cílem bylo prověřit hypotézu, že na mě někdo zaručeně vybalí nějakou stokrát omletou mantru, přestože jsem dopředu avizoval, že má celé doporučení neodborný charakter a jako takové se má brát. A konečně poslední test se týkal návštěvníků přicházejících z prostoru mimo blogy Respektu (a všech webů Respektu obecně), především na základě vyhledávání (lidé rádi hledají návody na snadné zhubnutí, přestože by se měli spíš obrátit na odborníky).
Dopadlo to přesně dle očekávání. Nikdo neprokoukl cíl celého článku (omlouvám se těm, kteří se tím cítí poškozeni), většina to navíc vzala smrtelně vážně. Je mi jasné, že kdybych nabídl nějaký líbivý nesmysl, byl bych označen za pomatence nebo něco podobného – to se naštěstí nestalo, byť mé doporučení bylo z podobné říše (základ je racionální, nedokážu si však představit nikoho, kdo by měl vůli pravidelně absolvovat takové dávky chůze do schodů).
Podle očekávání na mě byla vybalena mantra o tom, že „člověk nic nezhubne, protože spálí jen glykogen a ne tuky“. Abych si rýpl, toto tvrzení je ale za daných podmínek nepravdivé, protože se energetická bilance změní natolik (směrem k záporným číslům), že se spotřebovaný glykogen bude doplňovat i odbouráváním tuků. Tolik technická poznámka.
U poslední části testu jsem byl naopak trochu překvapen. Přestože na při vyhledávání výrazu „jak snadno zhubnout“ skončí v Google článek na prvním místě (a v Seznamu rovněž), přes tento výraz přišel jen jediný návštěvník, další čtyři pak přes jednodušší výrazy („zhubnout“, „jak zhubnout“ apod.). Čekal jsem trochu větší návštěvnost, vzhledem k atraktivitě tématu.
V této souvislosti je zajímavé, že z hlediska vyhledávání je z mého blogu jednoznačně „nejatraktivnější“ zápis Nemocnice prodána. Výraz „mělnická zdravotní a.s.“ vede s 26 přístupy, „mělnická zdravotní“ má 8 přístupů (dále se tato společnost vyskytuje ještě v asi 10 dalších podobách), „medistyl-pharma“ 6 („medistyl pharma“ a „medistyl“ pak vždy po 4), dále se tam vyskytuje mnoho výrazů typu „prodej nemocnice“, „nemocnice prodej“, „kutnohorská porodnice“ atd., figurují tam jména všech bývalých ředitelů kutnohorské nemocnice, různé zainteresované firmy apod. Je zkrátka vidět, že jde o vyhledávané téma a že současně není k dispozici dostatek jiných informací.
Takže tolik k experimentům. Nezaručuji, že někdy v budoucnu opět nezrealizuji nějaké nápady tohoto typu. Ale na druhou stranu nemusíte v každém textu očekávat zradu – opravdu nemám běžně ve zvyku dělat ze čtenářů pokusné králíky. Když už tak činím, tak jen v míře nezbytně nutné a pokud možno zcela nenásilným způsobem.