Nejprve připomenu, že pan Davies je poslancem za Liberální Demokraty. Nějak nemohu přijít na to, co je na jeho názorech liberálního (kromě uvedeného nápadu už má takových na kontě více – například na zavedení speciální daně pro auta s emisemi CO2 nad 200 g/km). Ale to jen tak na okraj.
Nyní k omezení rychlosti. Má to racionální jádro – s rychlostí vozidla roste jak nebezpečí, tak i aerodynamický odpor, potažmo spotřeba a tedy i emise. Až potud v pořádku, a to i v případě, že se nebudeme zabývat tím, jak se do skutečné spotřeby promítne charakteristika motoru.
Jenže jde o něco jiného. Pan poslanec sice neřekl, jak přesně by si to omezení představoval, ale jsou v zásadě jen dvě možnosti – buď instalace dostatečně slabého motoru nebo elektronický omezovač. Každá varianta si zaslouží zvláštní komentář.
Nízký výkon motoru
Vypadá to zcela prostě – budou se instalovat jen tak silné motory, aby vozidlo nedosáhlo vyšší rychlost (po rovině) než oněch 162 km/h. Potřebný výkon pro tuto rychlost se pohybuje (u běžných aut, podle aerodynamiky a dalších parametrů) někde v oblasti 35-60 kW.
Problém ovšem je, že je to právě tolik, aby auto této rychlosti dosáhlo. Jakmile přijde stoupání nebo je auto naloženo, výkonové požadavky jdou výrazně nahoru, a to i při mnohem menších rychlostech. Zkuste naložit třeba Fabii 1.2 HTP (40 kW) do úrovně užitečné hmotnosti (v praxi 5 lidí + pár zavazadel), a uvidíte tu „závratnou“ rychlost v kopcích. Připomenu, že vyjet kopec aspoň přijatelnou rychlostí bude znamenat točit motor do vysokých otáček a tedy snižovat účinnost spalování.
A to byl jen jednoduchý příklad. Mnohem horší je to u lehkých užitkových vozů nebo dokonce dodávek. Rozdíl mezi pohotovostní a celkovou hmotností bývá i dvojnásobný. Proto prázdná dodávka „lítá jako drak“, kdežto s plně naloženou má motor co dělat.
Pokud bychom tedy nechtěli, aby plynulost dopravy rapidně klesla a do vzduchu se zbytečně dostávaly emise z motorů pracujících v nevýhodném režimu, musíme tuto cestu zavrhnout.
Elektronický omezovač
Řešení s omezovačem vypadá výrazně lépe. Motor může být bez problémů dimenzován s dostatečnou rezervou, o nepřekročení limitu se postará omezovač, podobně jako u nákladních vozidel.
Ale i omezovače přinášejí komplikace. Nebudu teď hovořit o „potřebě v nouzi rychlost překročit“ protože to je skutečně ojedinělá záležitost. Jde o něco jiného. Většina řidičů nejezdí rychleji než navrhovanou rychlostí – proto se jich omezovač nedotkne a ani ho tedy nepotřebují. Ovšem pak je tu ona malá skupinka těch, kteří mají nutkání jezdit opravdu rychle. Ti se postarají o to, aby byl omezovač eliminován a oni mohli i nadále jezdit dle libosti.
Že to nepůjde? Ale ale… Je veřejným tajemstvím (a na silnici se nacházejí důkazy), že mnoho kamionů má omezovač vyřazený z provozu a jejich řidiči jezdí rychleji, než podle zákona smějí. Úplně stejně půjde omezovač vyřadit i u osobáků. Sice by mohlo vzniknout x různých nápadů, jak tomu zabránit, ale praxe bude vždy jiná.
Kdo bude chtít omezovač vyřadit, ten ho bude mít vyřazený. Bojovat proti tomu bude armáda kontrolorů (placených z našich daní), tito kontroloři, pokud budou vůbec schopni něco odhalit, budou brát úplatky.
Výsledek toho všeho bude, že to všechno budeme platit dvakrát – jednou v ceně vozidla (omezovač), podruhé v nákladech na kontrolní aparát. Kromě toho bude samozřejmě skupina vozidel, která budou stát mimo tento systém – vozidla policie, tajných služeb, politiků apod.
Celý nápad je jednoduše zbytečný – emise by omezil naprosto zanedbatelně, bezpečnost rovněž. Jen by přibyly nové povinnosti, nové kontroly, nové náklady na to všechno. Jako heslo pro voliče je to tedy dobré, o účelnosti lze však značně pochybovat.