Od podstaty nejsem člověk politický. Nikdy mě nelákala představa vysedávání na schůzích, neplodné tlachání, hledání špatných a ještě horších kompromisů a zejména různé ty „politické kšefty“ (ty mi podpoříš tenhle návrh a já tobě zase tamten). Chtěl jsem se raději držet své profese a svých koníčků, přestože veřejné věci dlouhodobě sleduji, komentuji a mnohdy se jich různě nepoliticky účastním.
Ovšem když jsem léta pozoroval dění u nás v našem stříbrném městě (tedy v Kutné Hoře), cítil jsem, jak se pohár trpělivosti zvolna plní. A zejména v posledních dvou až třech letech se plnil čím dál rychleji. Nezodpovědný přístup ke správě města a jeho majetku, rozpitvávání bagatelních záležitostí současně se „sfoukáváním“ (tj. styl „za minutu hotovo“) otázek v řádu desítek milionů, několikanásobné pozdější změny již schválených usnesení, zbytečné utrácení, arogance vůči občanům atd., to všechno v současném městském zastupitelstvu nabíralo čím dál větší síly.
Příslovečnou poslední kapkou byl způsob, jakým město naložilo s nemocnicí. Zastupitelstvo na několik etap odsouhlasilo převod nemocnice na Středočeský kraj způsobem, který v české historii zřejmě nemá obdoby. Nejenže neřešilo dluhy nahromaděné v původní provozující společnosti (Nemocnice Kutná Hora s.r.o.), ale nesmyslným načasováním navíc způsobilo vznik dalších desítek milionů korun dluhů. Město proto nyní čeká žaloba ze strany insolvenčního správce a celková škoda by v případě soudní prohry mohla sahat až do stovek milionů.
Pro korektnost se sluší přiznat, že zastávám funkci člena věřitelského výboru, kam jsem byl zvolen za zaměstnance společnosti (pracoval jsem tam přibližně 1 rok na částečný úvazek, vedle svého podnikání a dalších aktivit). Přestože je mým úkolem snažit se o maximální uspokojení věřitelů, v roli občana Kutné Hory je mým zájmem, aby k tomu došlo způsobem, který bude mít na město co nejmenší negativní dopady.
Již loni v červnu, po jednom z „povedených“ rozhodnutí zastupitelstva, jsem byl téměř rozhodnut, že už se na to nedá koukat a že než o tom jen mluvit, je potřeba skutečně přiložit ruku k dílu – nebo se o to aspoň pokusit. Postupem času, a konfrontován s tím, jak náročná by byla nezávislá kandidatura, jsem myšlenku opustil, protože – zvlášť po zvolení do věřitelského výboru – jsem k tomu již neviděl časový prostor.
Vše se však změnilo na počátku srpna, kdy mě oslovila skupina lidí, které pokládám za slušné a poctivé. Jde částečně o bývalé členy ODS, kteří se v minulosti postavili proti stylu, který řada politiků této strany (za vydatného přizvukování lidí z dalších politických stran) v městské radě a zastupitelstvu provozovala a který je podstatou většiny elementů, které mi tolik vadí. Vedlo to k rozpadu místní organizace ODS, přičemž novou licenci obdržela bohužel právě ta „osvědčená“ frakce, což samozřejmě aktuální stav zakonzerovalo. „Odpadlíci“ to však naštěstí nevzdali a rozhodli se sestavit kandidátku pro komunální volby – s tím, že přizvali lidi, kteří v politice zatím nepůsobili (což je můj případ).
S nabídkou kandidatury jsem souhlasil. Nechal jsem si sice dva dny na rozmyšlení, ale stejně jsem hned na 99 % věděl, že to přijmu. A to právě proto, že je to příležitost, jak zkusit s tristním stavem radnice něco udělat. O několik dnů později jsme již společně dávali dohromady přesnou podobu kandidátky. Uskupení (slovy zákona „volení strana“) se jmenuje Alternativa pro Kutnou Horu, jedná se o sdružení strany ALTERNATIVA (za kterou již dříve kandidovala v různých volbách řada známých osobností, například Jaromír Štětina, Soňa Paukrtová nebo Vlado Milunić) a nezávislých kandidátů.
Nyní už tedy zažívám to, co jsem dříve odmítal – tedy především schůzování. Ovšem ať už se jedná pracovní schůzky (v menším počtu lidí) nebo o plenární schůze, musím vyzdvihnout jejich značnou konstruktivnost. Samozřejmě existují témata, ať už programová nebo v záležitostech kampaně, na která existují uvnitř našeho sdružení velmi rozdílné názory. Ale i v takových případech se daří rychle nalézat společné body a stavět na nich. Nikdy jsem nezažil plané tlachání nebo hádání se o nesmyslech. Je sice pravda, že teprve začínáme (a volby se rychle blíží, takže je třeba intenzivně pracovat), ovšem nelze zapomínat na přítomnost dlouholetých politiků z ODS i jiných stran, u kterých by se člověk mohl bát jisté „profesionální deformace“. O to je to samozřejmě lepší, protože je velká šance, že mi zájem o aktivní politiku, byť jen tu místní, vydrží.
Příjemné je zjištění, že kandidatura moje i dalších lidí z Alternativy má u Kutnohoráků velkou podporu. Pár lidí se mě však už ptalo, o co jsem já nebo moji spolukandidáti lepší než současné osazenstvo radnice. Případně zda tam také nezvlčíme. Odpověď je jednoduchá: netvrdím, že jsem lepší, ale že bych některé věci dělal jinak. A je na voličích, aby posoudili, čemu dají přednost. Stejně tak nelze zaručit, že v politice nezvlčím – vidím to jako velké nebezpečí, budu se snažit zvlčení zabránit, ale zaručit to nemohu. Jsem jen obyčejný nedokonalý člověk. Nic víc.