Přestože se to už do značné míry očekávalo, teprve realita ukázala, jaké dopady má jeden z nových „hitů“ Davida Ratha, hejtmana Středočeského kraje. Hejtman opět předvedl, že masturbace vlastního ega je u něj daleko před zájmy Středočechů. Že David Rath vyznává heslo „úspěchy jsou moje zásluha, za chyby a problémy mohou jiní“, není nic nového. Nové je jen to, že nyní hejtman ztratil notnou dávku té poslední trochy soudnosti, která mu ještě zbyla.
Rušení autobusových spojů: podivné, zbrklé a chaotické. A ještě podivněji zdůvodněné. Spoje se údajně ruší proto, že vládní škrty odebraly krajů spousty peněz. Kdyby to byla pravda, rušení spojů by šlo ještě chápat. Jenže pravda je, jak už to bývá, jiná.
Tak zaprvé, Středočeský kraj bude mít v letošním roce vyšší příjmy než v tom minulém. Podle rozpočtu celkem získá 15,500 mld. Kč oproti loňským 15,217 mld. Kč. V tom jsou ovšem zahrnuty veškeré příjmy, tedy například i z poplatků za odběr vody nebo z prodeje majetku kraje. Část uvedených příjmů je také účelově vázána, například na školství nebo na výkon přenesené působnosti státní správy. Proto všechny tyto příjmy vynechme a zůstane 6,650 mld. Kč, což je ještě pořád o 150 milionů více, než loňských 6,500 mld. Kč. Uvedená čísla čerpám přímo z dat kraje, proto nelze namítat, že jsou zmanipulovaná.
Opravdu kraj obdrží méně? Čísla říkají jednoznačně, že nikoli. Je to tedy lež jako věž, navíc docela průhledná. To ale není vše. Ještě tu máme peníze, kterými kraj proplácí jízdné na cesty do školy. Byl to velký volební tahák, který však z rozpočtu kraje odčerpává spoustu peněz. V rozpočtu na rok 2010 byla na tuto záležitost naplánována částka 210 mil. Kč. Skutečné náklady nejsou známy, vzhledem ke změně systému od září (kdy si žáci jízdné platí a následně žádají o proplacení) a ke vzniklým problémům, které se změnou souvisely, je nelze ani zhruba odhadovat. Pokud bychom se však drželi rozpočtové částky, oněch 210 milionů je pořád více než údajných 60 milionů, které kraji na autobusovou dopravu chybějí.
O zrušení proplácení jízdného nechce Rath ani slyšet. Výsledek je tedy „dobrý“ – jízdné se sice může proplácet, leckde ale žáci nemusí být schopni se vůbec autobusem do školy dopravit. Kromě toho, zpřísnění a zesložitění systému proplácení jistě vede k menšímu využití, čili nejméně několik desítek milionů kraj ušetří a může je použít na financování dopravy.
O tom, jak bylo rušení spojů chaoticky připravováno a jak David Rath (v souladu se svým výše uvedeným heslem) házel všechny problémy na dopravce, bylo již řečeno a napsáno mnoho. Následky se projevily již včera, kdy nebylo vůbec jasné, které autobusy pojedou a které ne. Lidé tak mnohdy čekali na zastávkách zbytečně, nebo naopak na autobus nešli, přestože ten nakonec přijel.
Zlatý hřeb jsem si samozřejmě nechal na konec. Hejtman pohrozil ROPIDu vypovězením smlouvy a řešením středočeské dopravy bez něj. Tomu se nedá říkat jinak, než naprostá ztráta soudnosti. Do Prahy sice hejtmanovy dlouhé ruce nesahají, velmi podstatná část Středočechů tam však dojíždí za prací. Proto je vzájemné provázání středočeské a pražské dopravy velmi důležité a vyloučení účasti Prahy (zde reprezentované její organizací ROPID) by byla nebetyčná hloupost. To ale Rathovi zjevně nevadí – hlavně že mu silné řeči dělají vnitřně dobře, zájmy občanů jsou druhořadé.
Na závěr tedy nelze nevzpomenout známá slova kovaného komunisty: „Co já, já to chtěl! Ale co ti, co to nechtěli…“