Fotografie té „trubky“ pochází z Brandýsa nad Orlicí, kde se fragment hlavně děla nacházel (možná ještě nachází) na louce nedaleko nádraží. Poblíž stál též informační panel, kde se každý mohl dočíst základní souvislosti.
O co vůbec šlo? Otcem této zbraně je kanadský vědec a konstruktér Gerald Vincent Bull. Měl vizi dosažení vesmíru střelou z velkého děla (vzpomínáte na vize, které měl Jules Verne?) a neváhal udělat cokoli, aby mohl takové dělo sestrojit – včetně spolupráce s Jihoafrickou republikou, Čínou a zejména Irákem. Dokonce se kvůli tomu dostal i do amerického vězení (za porušení zbrojního embarga na Jihoafrickou republiku). „Vedlejším produktem“ jeho snažení byly totiž technologie a výrobky pro dělostřelecké použití (ve skutečných bojích).
Spolupráce s Irákem, tedy s jeho vůdcem Saddámem Husajnem, začala v roce 1981. Husajnovi se velmi zamlouvala Bullova vize děla, které by střílelo satelity do vesmíru – takové dělo by totiž dokázalo také střílet velké dělostřelecké granáty na vzdálenosti v tisících kilometrů.
Tak se zrodilo Babylonské dělo soudného dne, též zvané Saddámovo dělo. Mělo mít lafetu ráže 1000 mm, dlouhou 156 metrů a těžkou 1510 tun, celkem z 26 kusů dlouhých 6 metrů. Tloušťka stěn měla být 6,5 cm (u ústí) až 30 cm (u komory). Zákluzová síla by byla 30 000 tun. Předpokládaný dostřel byl 1000 km, resp. 2000 km s pomocným raketovým pohonem.
Výroba jednotlivých dílů započala koncem léta 1989 v Sheffield Forgemasters ve Velké Británii (o čemž věděly britské i americké tajné služby; oficiálně šlo o segmenty ropovodu). Celkem měla být postaven dvě taková děla v plné velikosti a také jedno menší, ráže 350 mm, zvané „Baby Babylon“.
V březnu 1990 byl Gerald Bull zabit pěti kulkami do hlavy. Není jasné, kdo za touto vraždou stál, v podezření jsou mimo jiné Izrael a Irák. O tři týdny později zabavili britští celníci posledních 8 dílů pro sestavovaná děla.
V rámci operace Pouštní bouře zničila vojska OSN v Iráku dělo „Baby Babylon“ a většinu částí obou velkých děl včetně části střelného prachu. Zbývající střelný prach pak zničili Iráčané.
Fragment na snímku pochází právě z té zásilky, kterou zabavili celníci. Je šestý od ústí hlavně, tedy s poměrně tenkou stěnou. Fragmenty z opačného konce by asi působily impozantněji, ale tohle pro ilustraci stačí.
Je otázkou, k čemu by Iráku taková zbraň vlastně byla. Je absolutně nemobilní, už jen otočení do jiného směru by bylo problematické, o přesunu nemluvě. Kromě použití k útoku na vzdálený pozemní cíl (případně více cílů, ale zbraň by byla po svém první výstřelu zřejmě brzy zničena) se spekulovalo o použití proti satelitům na oběžné dráze.
Ačkoli nejsem odborník na střelné zbraně, resp. zbraně vůbec, považuji konstrukci tohoto děla za zajímavou kapitolu ve vojenských dějinách. Nejen pro zcela výjimečné rozměry děla, ale hlavně proto, že vyvolává mnoho otázek, jejichž odpovědi budeme hledat dlouho a zřejmě je nikdy nenajdeme.
Doplnění: Fragment v Brandýse nad Orlicí není původní. Je to kopie zhotovená sochařem a výtvarníkem Jiřím Příhodou k příležitosti 5. ročníku festivalu Brandýské mámení.