Donedávna pro mě byl NKÚ symbolem nezávislé autority, která poměrně důrazně dbá na to, aby se ve státních organizacích neutrácely zbytečně peníze. Takový obraz měl NKÚ z dob, kdy ho řídil Lubomír Voleník, který se skutečně snažil, aby byl smysl úřadu naplněn.
Jenže dnes už je situace jiná. Ukázalo se, že nový šéf úřadu František Dohnal nejen holduje velkopanským manýrám, ale že také nastolil nový styl fungování úřadu – styl, kdy se rozhazuje plnými hrstmi a kdy hlavně úřad nectí právě ta pravidla, pro jejichž kontrolování byl zřízen.
Situaci ještě podtrhuje to, že se Dohnal při „dotěrných“ dotazech choval jako vejci zasažený Jiří Paroubek. Použiji-li slova Miloše Zemana, označil toto všechno za „starost o jeho toaletní papír“.
Jak má mít nyní NKÚ nějakou autoritu? Není jeho aktuální zpráva o SFDI jen zastírací manévr, který má odvrátit pozornost od situace v NKÚ? Těžko říct. Jisté je jen jedno – bude asi trvat ještě hodně dlouho, než úřad získá zpět ztracenou pověst. A ještě jistější je, že pod současným vedením (nejen prezidentem; odpovědnost nesou i další lidé, kteří Dohnalovo konání podporovali) se tak nestane nikdy.