Představte si situaci, kdy čtete nějaký článek (ať už v nějakých internetových novinách či časopisu, nebo klidně i v blogu), který má diskusní fórum. Máte chuť ukázat pisateli, že nemá pravdu, nebo z něj dokonce „udělat blbce“. Jenže k tomu jsou potřeba aspoň částečné znalosti dané problematiky.
To ovšem není problém. Stát se odborníkem na cokoliv (třeba dieselové motory, rozmnožování nosorožců či léčbu hypnózou) je otázka chvilky. Od čeho máme vyhledávače? K čemu jsou internetové encyklopedie? Stačí si otevřít stránku nějaké vyhledávací služby (případně ani to – spousta lidí má buď přiinstalovánu v prohlížeči lištu pro vyhledávání, nebo má dokonce některý z moderních prohlížečů, kde se dá vyhledávát přímo zadáním do adresního řádku), nechat si vyhledat vhodný pojem nebo frázi, prolétnout nalezené stránky a pochytit základy oboru. Odborník-ultrarychlokvaška se právě zrodil.
Abych se přiznal, občas tento postup také používám. Do úplně neznámých oborů se nepouštím, ale když mi někde něco chybí, dohledám to a zapracuji do dosavadních vědomostí. Mohu uvést konkrétní příklad – zúčastnil jsem se diskuse u blogového zápisu Adama Obra Pijete kafe?, kde se řešila káva bez kofeinu. Sice jsem měl přehled o běžně používaných metodách dekofeinizace, ale nebylo mi jasné, proč by měl takový produkt způsobovat rakovinu. Stačilo do adresního řádku napsat „g decaffeinization“ (pozn. 2), a velice brzy jsem měl jasno … a hned jsem to uplatnil v diskusi.
Metoda má samozřejmě svá rizika. Jednak se po webu mohou poflakovat informace všelijaké úrovně. To ale není problém, když člověk ignoruje texty charakteru marketingových plků, a také všechny nedůvěryhodné stránky. Z důvěryhodných zdrojů (např. webů výzkumných ústavů a univerzit, ale třeba i Wikipedie) se lze dozvědět dost a bez pochybností o kvalitě.
Mnohem záludnější je správné pochopení informací. Pokud člověk vstřebává texty „tak, jak jsou“, snadno si něco může špatně vyložit. Toto riziko ale hrozí i u jiných informací, například novinových článků, proto není důvod ho zveličovat.
Důkaz Googlem
Znáte pojem „důkaz davem“? Je to jednoduché. Vezme se nějaké tvrzení, a na základě dotazování velkého počtu lidí se dokazuje jeho pravdivost (pozn. 3). Něco jako „obrátit se na publikum“ v televizní soutěži. V reprezentativním vzorku populace většinou převáží správná odpověď, ale nemusí tomu tak být vždy. Stačí vzít nějaké tvrzení hodně ovlivněné nějakými mýty a hned je vše jinak – což takhle se zeptat třeba na původ současné podoby Santa Clause…
Stejný postup lze opět uplatnit i internetově. Potřebujeme-li zjistit platnost nějaké skutečnosti, lze opět využít vyhledávací služby. Dobré je to například při ověřování psané podoby nějakého slova. Pokud bych si nebyl jistý, zda se třeba „accommodation“ nepíše náhodou „acommodation„, lze to snadno ověřit. Google dává výsledem 120 milionů ku jednomu milionu. Takže první podoba je asi správná.
Každého jistě napadne, jaké záludnosti to skrývá. Zrovna jazyková podoba je zrádná – stačí, aby nesprávný tvar existoval v jiném (rozšířenějším) jazyce, a hned to s výsledky pořádně zamává (to je do jisté míry řešitelné omezením vyhledávání na konkrétní jazyk). Vyhledávací databáze také může být zaplavena (ať už cíleně či jen tak) nerelevantními informacemi – stačí si vzpomenout na namyšlenýho burana.
Zkrátka, dostat se k všemožným informacím je dnes extrémně snadné. Důležité ale je, nebrat takové informace za nesporné, zcela důvěryhodné a prokázané. Jinak se může člověku snadno přihodit opak úmyslu – udělá sice v diskusi blbce, ale nikoli z autora článku, nýbrž ze sebe samotného.
Poznámky:
- STFW – zkratka pro Search The Fucking Web, tedy „prohledej ten zas…. web“. Často se používá v diskusích jako reakce na otázky, pro které lze odpověď snadno najít na webu. Snad ještě oblíbenější je starší zkratka RTFM (Read The Fucking Manual), sdělovaná lidem, kteří jsou líní číst návod k použití.
- V mém oblíbeném (a velice kvalitním) prohlížeči Opera lze vyhledávat tak, že se do adresního řádku napíše hledaný výraz a před něj písmeno pro výběr vyhledávací služby (např. „g“ pro Google).
- Kromě zmíněné definice důkazu davem existuje ještě další, méně striktní. Nevyžaduje nadpoloviční souhlas dotazovaných, postačuje jejich dostatečný počet (např. „s tímto tvrzením souhlasí 1000 lidí“).