Tzv. superhrubá mzda je to, co by se ve skutečnosti mělo nazývat mzdou hrubou. Jde o celkové peníze, které zaměstnavatel platí zaměstnanci a jejichž část končí ve veřejných rozpočtech. Nevidím do hlavy architektů daňového a „veřejněpojistného“ systému, který tu platí od roku 1993, ale současná podoba vznikla zřejmě proto, aby se lidi nevzbouřili při pohledu na výplatní pásku. Pokud by se celá výše zdravotního a sociálního pojištění srážela přímo ze mzdy, leckomu by se z těch vysokých částek protáčely panenky. Takhle je větší část pojistného skryta, protože ji platí zaměstnavatel. Na celkové odvedené částce takové řešení ale nic nemění.
Topolánkova vláda zavedla superhrubou mzdu za zcela specifickým účelem. Potřebovala navodit dojem, že daň z příjmů fyzických osob je nízká (sazba 15 %), ale současně ponechat efektivní sazbu na výrazně vyšší úrovni. K vyřešení rozporu posloužila právě superhrubá mzda. Zaměstnanec tedy platí daň z celé částky, kterou na něj zaměstnavatel vynakládá. Pojistného se to ale netýká, to se platí stále tak jako dříve.
Než mít takovéto využití superhrubé mzdy, bylo by lepší toto zrušit a vrátit původní stav – tedy že se daň počítá jen té části, která se označuje jako hrubá mzda (už je vcelku jedno, jestli před odečtením pojistného nebo po něm). Daňová sazba by samozřejmě doznala změny tak, aby se z finančního hlediska nic nezměnilo (změnil by se pouze způsob výpočtu toho celého).
Ovšem existuje ještě lepší řešení. Dát superhrubé mzdě skutečný smysl a využít ji ke zjednodušení a zprůhlednění celého systému. Celá superhrubá mzda by byla příjmem zaměstnance. Zdravotní a sociální pojištění by se nově počítalo nově z této superhrubé mzdy, a to jednosložkově, čili neexistovalo by rozdělení na zaměstnavatele a zaměstnance – celé by platil zaměstnanec ze superhrubé mzdy (odváděl by to samozřejmě zaměstnavatel, jako dnes odvádí část placenou zaměstnancem). Po přechodnou dobu by se mohla superhrubá mzda odvozovat výpočtem od hrubé mzdy (která je uvedena v pracovních smlouvách), později by se mohla ve smlouvách zakotvovat již přímo superhrubá mzda (samozřejmě pod nějakým vhodnějším názvem).
Takové řešení by mělo několik výhod (pro někoho nevýhod, ale to záleží na pohledu na věc – viz dále):
- Celý systém by se zprůhlednil a zjednodušil. Jednodušší výpočty, jednodušší kontrola, přímější vazby na další veličiny (např. výši nemocenské nebo důchodu).
- Každý by přímo viděl, kolik mu zaměstnavatel platí a kolik z platu odchází do veřejných rozpočtů. Pro někoho by to zpočátku mohl být šok a mohl by mít tendenci jít defenestrovat poslance, ale postavilo by to do jiného světla řeči těch, kdo říkají, jak je u nás nízké zdanění a jak by se měly daně zvyšovat.
- Zaměstnavatelé by měli vyšší trestní odpovědnost. Tohle je málo známý aspekt toho, kdyby k přechodu na nový systém došlo. Zatím totiž platí (na základě současné judikatury), že pokud zaměstnavatel neodvádí do příslušného rozpočtu tu část pojistného, kterou platí za zaměstnance, není to trestným činem (trestný čin je pouze neodvedení té části, kterou strhne ze mzdy zaměstnanci). Pokud by bylo celé pojistné placeno zaměstnancem, vznikala by trestní odpovědnost neodvedením libovolné části tohoto pojistného.
Čili pokud by se mělo něco dělat se superhrubou mzdou, vidím jako nejlepší cestu vydat se právě tímto směrem. Je mi samozřejmě jasné, že toto politici, kteří slibují zrušení superhrubé mzdy, nikdy neudělají, protože by si tím pod sebou uřízli větev. Právě oni totiž současně plánují zvyšování daní a to s odkrytím struktury skutečného zdaňování nejde příliš dohromady. Ovšem existují snad i politici, kteří by mohli najít odvahu do této sebevražedné mise jít. Zbývá se tedy tázat, proč to nedělají.