Obchodní řetězec Tesco prý bude odměňovat své zákazníky za věrnost. Konkrétně to má fungovat tak, že kdo si nechá vystavit věrnostní kartu, bude moci za nákupy shromažďovat body, které pak přemění na zboží. Za to celé zaplatí tím, že odevzdá řetězci své osobní údaje, které se pak budou propojovat s informacemi nakoupeném zboží a na základě toho se bude především cílit reklama, ale také například připravovat různé speciální akce.
Co je na tomto systému s velkobratrskou příchutí nejzajímavějšího? Že už tu před několika lety přesně v této podobě fungoval. Tehdy ho používal řetězec Delvita a pro nepříliš dobré výsledky ho po pár letech zrušil. Ovšem tehdy po něm prakticky neštěkl pes (tedy když se to zavádělo), kdežto dnešního opakování u Tesca jsou plné noviny.
Jiný příklad – Tesco má v plánu rozjet internetový prodej potravin. Prý převratná věc, křičelo z titulků i takových novin, jako je „ryze seriózní deník“ (právě kvůli tomu to dávám do uvozovek) Hospodářské noviny. Že tu prodej potravin (i těch pověstných rohlíků) někteří prodejci provozují už 12 let, o tom nikdo prakticky nemluví. Ani tehdy, když tyto obchody vznikaly (a kdy to bylo skutečně převratné a také dobrodružné, vzhledem k mizivé penetraci internetového připojení) tomu ale prakticky nikdo nevěnoval pozornost.
Proto se musím ptát: proč jsou novináři tak neskutečně ve vleku Tesca? Dostávají za to snad zaplaceno? Docela pochybuji. Nebo mají tak omezené obzory, že papouškují firemní tiskové zprávy a záleží jen na tom, jakou drzost má ta která firma? Nevím…
Kdyby se to týkalo jen bulvárního tisku, vůbec bych se nad tím nepozastavoval. Ale u novin, které se tváří jako seriózní, mi to prostě nesedí. Ještě že máme ten – zatím naštěstí ještě necenzurovaný – Internet, kde si každý může najít i jiné informační zdroje (a leckdy řádově kvalitnější), než je produkce běžných českých novinářů (nechci je samozřejmě házet do jednoho pytle, mnozí novináři pracují velmi kvalitně).