Postoj automobilových dopravců lze chápat. Ceny vstupů (tedy paliv) rostou, kdežto oni nemohou jen tak ze dne na den zdražit. Proto si to nechtějí nechat líbit a berou občany jako rukojmí k prosazování svých požadavků. Na této formě protestu – tedy blokádě – je nejhorší to, že je tu nikoli nepodstatná část dopravců, která by chtěla i nadále normálně sloužit, ale nemůže.
Autodopravci nejsou jediní, kdo jsou vydáni napospas nestabilním vstupům. Takových činností je celá řada – v souvislosti s ropou například chemická výroba. Současně je potřeba říct, že cena vstupů (zejména, pokud je stanovována na volném trhu, např. komoditních burzách) je věc, jejíž nestabilitu je potřeba brát jako podnikatelské riziko.
Kromě toho, cena paliv dopadne prakticky stejně na všechny. Zdraží tedy všichni a situace na trhu se nijak výrazně nezmění. Nárůst není zatím takový, aby nahnal přepravu nákladů na koleje nebo aby omezil dálkovou dopravu jako takovou. Bude se stále vozit náklad, a bude se vozit pomocí kamionů.
Nyní by ale některá z vlád, kde probíhají protesty, mohla podlehnout a nějak dopravcům ulevit. To by byla hrubá chyba a velmi nebezpečný precedens. Při nejbližší příležitosti by totiž dopravci (ale klidně i někdo jiný) sáhl opět ke stejnému nástroji, protože by bylo prokázáno, že to funguje. Navíc bychom náklady nesli prostřednictvím daní my všichni, a to bez ohledu na to, zda bychom přímo či nepřímo využívali služeb dopravců.
Proto je důležité nyní v žádném případě neustoupit – veškerá kriminální jednání přísně trestat, zajistit průjezdnost silnic a policejní ochranu těm dopravcům, kteří se protestů nezúčastní, v kritických situacích využít k zásobování zablokovaných oblastí i armádu. Není možné, aby si jedna skupina násilím vynucovala výhody na úkor všech. Ustoupení vzbouřencům by se brzy krutě vymstilo.